Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozhovor 16/10/2019

O práci s hendikepovanými: Každý dokážeme být v něčem dobrý, je potřeba k tomu mít vhodné podmínky

Klára Hegerová - Mnoho z vás jistě ví z prvního rozhovoru, jak se pracuje s lidmi v integračním sociálním podniku na jejich začlenění a integraci.To však není vše. Co je integrační personalistika? Jaké využívá nástroje nebo jak s lidmi pracovat v průběhu zaměstnání? Proč je to důležité?

Klára Hegerová, Ergotep Proseč.
Klára Hegerová, vedoucí střediska integrace. | foto: ISP21

Jaký vztah je mezi střediskem integrace a sociální službou?

Pro mě je to srdcová záležitost. V našem podniku vzniklo středisko sociální služby ze střediska integrace. Osobně jsem byla u založení sociální služby v Ergotepu. Sociální práce hraje v procesu integrace osob s hendikepem velmi důležitou roli. Abychom došli v rámci integrace k úplnému začlenění, je sociální služba mnohdy nezbytně nutná. Vše je o spolupráci a otevřené komunikaci.

„Integrační personalistika je velmi intenzivní práce personalisty.“

Při práci se zaměstnanci využíváte integrační personalistiku. V čem spočívá?

Integrační personalistika je velmi intenzivní práce personalisty, která funguje ve spolupráci se střediskem integrace a sociální služby. Integrační personalistika spočívá ve vztahu personalisty s uchazečem a pak i zaměstnancem. Ten vztah je nastavený právě v otevřené komunikaci. Je potřeba komplexně zhodnotit potřeby člověka, a to jak pracovní, tak i případně mimopracovní. V té mimopracovní rovině poté nastupuje sociální služba, v pracovní rovině to je o spolupráci se střediskem integrace a sociální službou. Jedná se o komplexní posouzení míry podpory při zapracování do pracovní pozice, při získávání vyšší míry soběstačnosti a překonávání bariér pracovní pozice, náplně činnosti nebo pracovního úvazku.

„Vždy je na prvním místě zdraví člověka.“

Integrační personalistika využívá k práci s lidmi mnoho nástrojů. Dokázala byste říci, co je základem?

Určitě. Základním nástrojem v rámci integrační personalistiky je variabilita pracovních úvazků. Samozřejmostí je práce na zkrácený úvazek. Je to také možnost střídání pracovních pozic. V neposlední řadě pak spolupráce s odborníky a lékaři, kde se opět setkáváme s propojením se sociální službou. Vždy je na prvním místě zdraví člověka. Samozřejmostí je ergonomie pracoviště, hygiena pracoviště, aby prostředí nebylo hlučné a vyhovovalo vždy konkrétním potřebám lidí. Vždy je důležité brát zřetel na konkrétní hendikep a konkrétní pracovní prostředí, s tím musíme pracovat.

Je právě integrace jakousi nadstavbou práce s hendikepovanými?

Protože pracuji v integračním sociálním podniku, tak nevím, jestli používat zrovna termín nadstavba, je to prostě nutnost. Je to jeho součást, nezbytná součást, bez které integrační sociální podnik nemůže být. Je to vlastně záruka společenského prospěchu, ke kterému se integrační sociální podnik zavazuje. Je zapotřebí, aby zaměstnanec v integračním sociálním podniku byl efektivní, jak sám pro sebe, aby byl spokojený a cítil se být užitečný, tak pro svého zaměstnavatele.

Jak s lidmi u vás v podniku pracujete?

Začíná to samozřejmě personální prací, kdy zajistíme potřeby zaměstnance. Tím mu nastavíme úvazek, pracovní dobu, docházku do zaměstnání, ergonomii pracoviště. Respektive všechny podpůrné nástroje. Zároveň pracujeme na motivaci a seberozvoji zaměstnanců, jejich posunu. Hlavním cílem v tomto směru je jejich pocit naplnění a smyslu života.

„Vždy je cílem, aby byl zaměstnanec i zaměstnavatel spokojený.“

Máte v tomto ohledu nějakou zpětnou vazbu od klientů, potažmo zaměstnanců?

Pro mě je zpětná vazba zásadní. Jsem takto zvyklá již z personální práce, jelikož není nic horšího než chodit kolem horké kaše, jak se tak říká. Je zapotřebí komunikovat. Jsem zastáncem otevřené komunikace. Pokud je zapotřebí, sejdeme se společně se zaměstnancem a jeho nadřízeným a povíme si, kde je nebo může být problém, najdeme kompromis, řešení a vzájemně se posuneme dál. V celém procesu integrace jsem člověk nestranný a zároveň jsem zárukou toho, abychom předešli nevyřčeným problémům, které by mohly nastat a zapříčinit mnoho dalších komplikací. Vždy je cílem, aby byl zaměstnanec i zaměstnavatel spokojený.

„Když je problém a cítíme potřebu spolupráce, kontaktujeme odborníka.“

 

Nedávno jste se vrátila z mateřské. Vnímáte nějaké rozdíly v integraci před a nyní?

Určitě v odborném posunu, profesionalizaci celého procesu a v celkové koordinaci postupů a procesů ve společnosti. Integrace je v dnešní době řízená, má své postupy a tím pádem je také efektivní. Velký smysl je také ve spolupráci s odborníky. Snažíme se hledat odborníky, nesnažíme se být profesionály na všechno. Když je problém a cítíme potřebu spolupráce s psychologem, tak dotyčného navazujeme na komunikaci s odbornou pomocí.

Spolupracujete s některými odborníky?

Ano. Jedná se však o další krok, který bychom rádi nastavili. V současnosti nemáme nikoho na telefonu, pokud to tak mohu říci. Je to vždy řešeno ad-hoc ke konkrétnímu případu. Ta spolupráce je však nezbytná, uvědomujeme si to.

„Je důležité se nebát umět říci nahlas svou potřebu.“

V čem spočívá největší přínos v práci s lidmi v průběhu zaměstnání?

Pro mě, když vidím posun, že opravdu dotyčný již něco zvládl, ušel kus cesty. Nebojí se nových výzev, chce se posouvat dál, chce se začlenit. Pro mě plná integrace OZP člověka znamená, když si sám dokáže říci, že nepotřebuje naši pomoc a nebojí se říci, co mu nevyhovuje. Je důležité se nebát umět říci nahlas svou potřebu.

GDPR, jak vnímáte v rámci ochrany údajů informace o klientech, které nemáte k dispozici?

Na problém s GDPR jsem dosud nenarazila. Navíc jsem člověk, který zastává otevřenou a upřímnou komunikaci, tak vždy komunikuji s nadřízeným v rámci integrace. Nezacházíme do osobních rovin, řešíme pouze práci, tedy tu pracovní činnost. S konkrétním požadavkem mě osloví nadřízený zaměstnance, pokud u dotyčného cítí potřebu v zapracování či samotné integraci. Následně se všichni společně sejdeme, popřípadě ještě sociální služba. Rozhodně nikoho neobcházíme. Nastavení vztahu s dotyčným je vždy o důvěře. Záleží pouze a jen na zaměstnanci, jak a s čím se chce svěřit.

Je nějaká myšlenka, kterou byste na závěr ráda zmínila?

Zastávám myšlenku, že všichni jsme si rovni. Ať vypadám tak, či onak, mám jizvu, nemám ruku nebo jiný problém, jsme si rovni. Moc ráda bych, aby v zaměstnávání osob s nějakým znevýhodněním, a to nemyslím pouze zdravotní, nebyly rozdíly. Těmi rozdíly myslím přístup, možnost být zaměstnán na pozici adekvátní mým schopnostem a dovednostem, na pozici, ve které se seberealizuji. Přála bych si, abychom k sobě byli jako společnost tolerantní k odlišnostem, vzájemně se respektovali a uměli pracovat individuálně. Každý z nás má svůj určitý potenciál, který může projevit, je to však o vůli a vhodných podmínkách.

Autor: Jan Forbelský