Jste místním farářem, máte v Neratově ještě nějakou funkci?
Mám. Být farářem znamená starat se o farnost. Jsem však zároveň duchovním správcem tohoto poutního místa.
„Poutní místa jsou od toho, aby vítala poutníky.“
Poutní místo? Oč se jedná a jaký má účel?
Poutní místa mají zvláštní režim, jsou od toho, aby vítala poutníky. S tím souvisí určité starosti. Jednak musí být vytvořeno prostředí uvnitř v kostele, aby lidé, kteří hledají duševní zážitek či pomoc našli, co potřebují. Tím mám na mysli zejména poutníky. Dalšími návštěvníky kostela jsou pak lidé, které dané poutní místo nějakým způsobem zajímá. Je však zapotřebí, aby také našli to, co může být do budoucna dalším krokem a důvodem k tomu, aby se vrátili. Začnou přemýšlet i o duchovních věcech. Proto pokud chceme u našich návštěvníků pozvednout ducha, musí být interiér i exteriér takového místa hezký a pro lidi přívětivý. To znamená, že se dostanou do kostela bez velkých obtíží, což je také otázkou bezbariérovosti a otevírací doby.
Jak je to ve vašem kostele s otevírací dobou?
Náš kostel je otevřený ve dne v noci, neustále. Měl by být lidem přístupný, kdy oni sami potřebují a chtějí. Konkrétní potřeby související s údržbou již zajišťují lidské zdroje.
„Pro věřící je poutní místo setkání s Bohem, tzn. s principem veškerého dobra.“
Co máte na mysli konkrétními potřebami?
Je zapotřebí, aby služby byly kompletní. Musí být přístupné parkoviště, stejně tak je potřeba nějakých suvenýrů, pokud lidé odchází, aby měli na Neratov nějakou památku. Samozřejmostí je místní hospoda, ve které se mohou lidé občerstvit. Máme také nově pivovar, mohou si tedy odnést také prezent v podobě dobrého piva. To vše naplňuje podstatu poutního místa. Pro věřící je poutní místo setkání s Bohem, tzn. s principem veškerého dobra. Člověk, tak může navázat a pokračovat. Celkový servis, od zapálení svíčky, zavzpomínání na své blízké až po zakoupení prezentu pro známé je poselstvím poutního místa.
Jak tomu bylo v minulosti?
V dřívějších dobách se o poutní místa ve většině případů staraly řeholní řády, které to měly v popisu práce. Navíc k tomu měly přidruženou charitativní činnost. Jednalo se o lidi s různými typy postižení, seniory a tato komunita se starala o vše potřebné.
A nyní?
Jelikož máme řeholníků pomálu, pojali jsme to jinak. Založili jsme sdružení a zároveň jakousi komunitu. Ta se stará o lidi s hendikepem. Mají chráněné bydlení, svůj vlastní režim a my musíme zohlednit i jejich způsob života. Mají svou vlastní klauzuru. Oni jsou ti, kteří nesou tu starost o poutní místo jako celek, aby zde byl život a fungovaly všechny složky, které s tím jsou spojené. Není to vůbec jednoduché, ale snažíme se na tom postupně pracovat.
„Nikdy není pozdě začít opravovat to, co se pokazilo.“
Jaký je duchovní pohled na Neratov?
Opět musíme rozlišit dvě roviny pohledů, vnitřní a vnější. Vnitřním pohledem je například kostel, který je duší Neratova. Aby vše správně fungovalo, duše potřebuje tělo. S tím souvisí celá naše struktura, vše kolem, co pro nás znamená domov. Pro ostatní, tím mám na mysli pohled vnější, by to měl být především symbol naděje. Nikdo není zbytečný a každý člověk, ať je s jakýmkoliv hendikepem, může konat dobro, pokud se mu pomůže. Navíc, nikdy není pozdě začít opravovat to, co se pokazilo. Ať už se jedná o hmotné věci či lidské vztahy. To je vlastně jakýmsi základním poselstvím Neratova. Lidé by měli dostat možnost, se tohoto alespoň dotknout.
