Co pro vás znamená, když se řekne sociální podnikání?
Je to podnikání. Rozdíl je v tom, že to děláte s lidmi, kteří nemají zrovna jednoduchý přístup na trh práce. A to, co společně vytvoříte, z větší části znovu použijete tak, aby to ti lidé s vámi dělat mohli a aby dostali šanci i další. Takové perpetuum mobile.
„Sedm let práce v přední sociální firmě, stovky odškolených hodin, desítky žáků OZP na praxích.“
Napadá vás v této souvislosti i něco osobního?
Sedm let práce v přední sociální firmě, stovky odškolených hodin, desítky žáků OZP na praxích, kteří by jinak o možnosti následného uplatnění ani nevěděli a hlavně skvělí kolegové.
Když jste zmínila kolegy, jaký mají ke vzdělávání vztah?
Těší mě, že většina kolegů se vzdělává ráda a je ochotná na sobě pracovat. S takovými lidmi je radost se ve vzdělávacím centru potkávat a motivuje vás to jim připravovat kvalitní program a školení „na míru.“ Aby pro ně bylo zajímavé, užitečné a přínosné.
Jste výborná lektorka. Co například školíte?
Školím Úvod do problematiky sociálního podnikání, Integrační personalistiku, některé manažerské kurzy, ale také Profesní senioritu, což je program s nešťastným názvem a zatím nedoceněným obsahem. Přitom skvěle doplňuje nabídku kurzů sociálního podnikání a podporuje účastníky v osobním rozvoji a další práci na sobě.
„Nesmírně si toho vážím a je mi ctí s kolegy tvořit a budovat to, co má smysl, přínos a naplnění.“
Pracovala jste vždy s lidmi s hendikepem?
V tomto směru mám premiéru. Původně jsem pracovala dvanáct let v privátu a pak třináct let ve veřejné správě. Těch posledních sedm let v sociální firmě jsem měla možnost uplatnit vše, s čím jsem měla předchozí zkušenosti. Pracovat společně s hendikepovanými kolegy byla pro mě zkušenost nová. Nesmírně si toho vážím a je mi ctí s kolegy, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, tvořit a budovat to, co má smysl, přínos a naplnění.
„Mám zkušenost, že hendikepovaní kolegové mají podstatně větší ‚tah na branku‘ a jsou daleko více disciplinovaní než zdraví.“
Je nějaký rozdíl ve vzdělávání zdravých a hendikepovaných lidí?
Z hlediska přístupu ke kolegům jsem žádný rozdíl v rámci vzdělávání nikdy dělat nemusela, nebylo toho třeba. Možná i to mi pomohlo takříkajíc zapadnout do kolektivu. Snad jen žáci se zdravotním omezením, kde přizpůsobuji tempo výuky, nikoliv obsah. Co se však týká přístupu zdravých a hendikepovaných lidí ke vzdělávání, tam jsem přeci jen k jistému rozdílu došla. Možná vás překvapí, že moje zkušenost je, že hendikepovaní kolegové mají podstatně větší „tah na branku“ a jsou daleko více disciplinovaní. Mají opravdový zájem na sobě pracovat. V tom je rozdíl a zároveň obrovská síla a potenciál.
Co se týká vzdělávání, může být hendikep překážkou?
Samozřejmě vás to může nějak omezit v dostupnosti se vzdělávat. Využiji vaší otázky a trochu „si přihřeji polívčičku.“ Neznám jinou sociální firmu v České republice, která má vlastní vzdělávací centrum a která tak masivně vzdělává své zaměstnance. Navíc v pracovní době. V tom je unikát a také podstata rozvoje. Je dobře, že pro naše lidi ta překážka neexistuje.
Pracujete na svém vzdělávání?
Ke vzdělávání mám naštěstí již od dětství kladný vztah. A velkou výhodu, že mě to baví. Takže odpověď zní „neustále.“ (úsměv)
„Krása sociálního podnikání spočívá v tom, že řeší různorodé problémy specifickými a inovativními přístupy.“
Připravuje se zákon o sociálním podnikání. Co si o něm myslíte?
Pokud chce stát něco finančně podporovat, úřady k tomu potřebují paragrafy. Podstata sociálního podnikání je v tom, že řeší nějakou problematiku, se kterou si privátní i veřejný sektor většinově poradit neumějí. Krása sociálního podnikání spočívá v tom, že řeší různorodé problémy specifickými a inovativními přístupy a tak se trochu bojím, aby nám ty paragrafy neudělaly více škody než užitku. Sociální podnikání tu je už od doby vzniku občanské společnosti, bylo tu, je tu a doufám, že i bude. A to bez ohledu na existenci zákona.
Máte nějaký vzdělávací program, kterým si zaměstnanci prochází?
V loňském roce jsem připravila program, který jsem nazvala Absolvent. Je složen z jednodenních kurzů vybraných měkkých dovedností, které by měly pomoci novým mladým kolegům, kteří jsou v prvním zaměstnání, se dobře zapojit, pracovně zorientovat a získat kladný vztah k dalšímu vzdělávání a práci na sobě. Má přidanou hodnotu v tom, že se noví kolegové lépe poznají i vzájemně. Přiznávám, že má přínos i pro mě. Pomůže mi odhadnout kolegy znalostně a osobnostně a mohu pak cíleně s nimi pracovat a profesně je vést. Pokud je vzdělávání dospělých realizováno profesionálně, je skutečně investicí, nikoli pouhým nákladem. A zaměstnanci v sociální firmě jsou to nejcennější, co máte. Takže určitě to stojí za to s nimi pracovat, vzdělávat je a posouvat je výš. Největší odměnou pak je, když se to daří.
„Potřebujeme vyvolat tlak na ty podnikatele, kteří v sociálním podnikání vidí spíše cestu ke snížení nákladů svého působení.“
Jaký potenciál vidíte v integračním sociálním podnikání?
Tak to je otázka na tělo. Asi bych nepoužila slovo potenciál. Spíše nutnost. My skutečně potřebujeme vyvolat tlak na ty podnikatele, kteří v sociálním podnikání vidí spíše cestu ke snížení nákladů svého působení. A stát si s tím neví rady. Tady vlastně prakticky vidíte, jak to funguje v sociálním podnikání v praxi. Řešení zase přichází odspodu. A integrační sociální podnikání skutečně řešení přináší. Takže vlastně souhlasím, má to potenciál. Potenciál změny úhlu pohledu podporovat hlavně ty firmy, které jsou ochotny a schopny plnit další společenské role, poskytovat vzdělávání, praxe, stáže, přípravu k práci, sociální servis, ale také bydlení a ubytování. Nabídnout při pracovním procesu ergodiagnostické přístupy. Podporovat volnočasové aktivity a vše, co vede k plnohodnotné integraci lidí, kteří takové štěstí v životě nemají a potřebují dostat šanci.
