Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozhovor 01/04/2020

MELIVITA není jenom Chytrá svačina

Sociální podnik MELIVITA, s. r. o. byl založen Diecézní charitou ostravsko-opavskou a zabývá se výrobou svačin v rámci projektu Chytrá svačina. Zaměstnává znevýhodněné osoby a při výrobě zohledňuje environmentální aspekty výroby i spotřeby. Pozvání k rozhovoru přijala jednatelka společnosti, paní Kateřina Cyrusová.

Kateřina Cyrusová, jednatelka společnosti MELIVITA.
Kateřina Cyrusová, jednatelka společnosti MELIVITA | foto: ISP21

Co bylo předmětem pro název společnosti?

Vzhledem k tomu, že zřizovatelem MELIVITY je Diecézní charita ostravsko-opavská, hledali jsme název, který by zapadal. Diecézní charita zřizuje už jednu společnost s ručením omezeným, která se jmenuje UNITA. Vyrábí hostie a lázeňské oplatky, proto jsme se snažili přizpůsobit. MELIVITA v překladu znamená lepší život. Je to spojení dvou latinských slov meli-lepší a vita-život, takže jsme si říkali, že díky zaměstnání lidí, kteří jsou znevýhodnění na trhu práce, jim můžeme umožnit žít trošku lepší život.

Můžete nám popsat činnost podniku?

MELIVITA vyrábí svačiny do základních škol, kde si je mohou děti zakoupit a také vyrábí coffee breaky a drobný catering pro různé firmy a instituce.

Jaká je vaše funkce?

Jsem jednatelkou společnosti.

Co vás vedlo k tomu založit sociální podnik?

Diecézní charita je poskytovatelem sociálních služeb na území Ostravy a zřízení sociálního podniku byl dlouhodobější cíl, kterého jsem se ujala.

Co se týká hendikepu, jaké zaměstnance v podniku máte?

Z počátku jsme přijímali uchazeče, kteří byli hendikepováni na trhu práce nejen zdravotně, ale i z důvodu sociálně vyloučené lokality, nízké profese a podobně. Zaměstnávali jsme z počátku tři pracovnice, které zapadají do této cílové skupiny, ale postupem času se to změnilo. Díky fluktuaci jsme začali přibírat další pracovníky, kteří mají zdravotní postižení.

„Je naším cílem, aby se lidé adaptovali na pracovní prostředí, aby v něm také setrvali.“

Snažíte se zaměstnance v průběhu zaměstnání motivovat či posouvat dále?

Určitě, jednak je naším cílem, aby se adaptovali na pracovní prostředí, aby v něm také setrvali a případně mohli postoupit dál na běžný trh práce.

Využíváte v rámci komunikace s lidmi právě i sociální službu?

Ano, vzhledem k tomu, že Diecézní charita je poskytovatelem sociálních služeb a naše výrobna se nachází v jejich prostorách v těsné blízkosti, mají pracovníci kdykoli k dispozici sociální asistentku, která s nimi systematicky dlouhodobě spolupracuje.

„Zaměstnanci mají možnost sami přicházet s nápady, co se týká produktů.”

Jakým způsobem dáváte prostor zaměstnancům podílet se na směřování podniku?

Mají možnost sami přicházet s nápady, co se týká produktů, jejich nabídky a jakéhokoliv prvku, který by přispěl k urychlení výroby, ke zlepšení prodeje. Cokoliv, co jim usnadní práci.

Spolupracujete i s jinými sociálními podniky?

Zatím nespolupracujeme. Spíše se stává, že jsme poptáni např. magistrátem, který svou poptávku na občerstvení rozdělí mezi sociální podniky ve městě, takže na nějaké zakázce spolupracujeme, ale ne napřímo.

„Sociální podnik se nemá, o co opřít”

Téma zvyšování minimální mzdy. Může být pro vaši činnost nějakým způsobem ohrožující?

Na jednu stranu samozřejmě chápeme, že jsou mezi našimi pracovnicemi samoživitelky, takže zaručená mzda, kterou dostávají, není dostatečná. Ovšem pro chod sociálního podniku, který musí být konkurenceschopný, ale není schopen být ekonomicky nezávislý, je rychlé zvýšení min. mzdy docela problém.

Jaký je váš názor na aktuální legislativu?

Sociální podnik se nemá o co opřít. Legislativa chybí.

Daří se začlenění zaměstnanců na běžný pracovní trh?

Zatím od nás odešli tři zaměstnanci, kteří si našli vhodnější místo na běžném pracovním trhu. Ať byly impulzy k té změně jakékoliv, tak se uplatnili. Na druhou stranu to byli lidé, kteří měli již předtím nějakou pracovní zkušenost. Zpravidla ale nepracovali na běžnou pracovní smlouvu. Myslím si, že se nám daří směřovat jejich vnímání tak, aby pochopili, že pro ně práce na černo může mít v budoucnu samozřejmě následky.

Vrátím se ještě k sociální službě. Říkala jste, že využíváte sociální asistentku právě na podporu, jak dlouho může zaměstnanec tuto sociální službu využívat?

Po celou dobu, co pracuje. Protože důvody a okolnosti, kvůli kterým se na sociálního asistenta obrací, jsou různé. Ať je to z počátku adaptace na pracovní prostředí, dále kvůli komunikaci týmu, ať už ze strany pracovníků, tak ze strany mistrové, která je koordinátorem jejich práce.

Sociální asistenty tedy máte v rámci činnosti interní?

Je to pracovník na dohodu a je zaměstnancem Diecézní charity, takže pro nás, pro MELIVITU, je to fakticky externí člověk.

Spolupracujete i s jinými institucemi, které by pomohly řešit například životní situaci zaměstnanců?

Ano, opět máme možnost obrátit se na poradnu Diecézní charity, která podává insolvenční návrhy, takže my si vystačíme v rámci těchto sociálních služeb. Jednak je specializovaná na romskou populaci, přičemž naši zaměstnanci patří k této menšině a jednak oblast jejího působení je insolvence.

Autor: Martin Alt

Metodika Ergoprogress

„Inovativní návod, jak provozovat efektivní integrační sociální podnik segmentu osob se zdravotním postižením."