Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozhovor 17/01/2019

Jak posunout dál integrační byznys? Slow-marketing a digitální služby, tam cílíme!

Liberec - Dělat souvisle jen jedno odvětví, nemusí být pro sociální podniky dobře. Liberecký Texman připravuje další projekty, s nimiž chce na trhu prorazit. Věří, že díky metodám neodrážející dnešní uspěchanou dobu mohou uspět. Důležité je, jak se bude dařit získávat zakázky a zda budou vycházet smysluplné tendry.

šicí dílna, družstvo Texman v Liberci
Pracovnice šicí dílny. | foto: ISP21

Jakou máte vizi do budoucna?

RD: Pro nás je základní vizí udržet tuto firmu v chodu. Nemáme přehnaně velké cíle. Z hlediska produktů pro nás není problémem je vyrobit v potřebném množství, přikoupit další stroje a sehnat zaměstnance, člověka navíc, nebo přidat směnu. Důležitý je marketing, aby protistrana věděla, že někdo takový jako my tady je. Může od nás koupit přesně ten polštář, který potřebuje i se správnou dekou. Do budoucna bychom chtěli naši nabídku rozšířit o digitální služby. Vychází to z našich snah o zlepšení marketingu. Pokud to bude fungovat tak, jak si představujeme, nabídneme to jako službu ostatním. Péče o jejich marketingovou oblast může být trochu jiná. Nejsou třeba tolik velcí, aby měli vlastní velké oddělení, marketéry, grafiky a designéry. Jsou i tací, kteří si PR dělají sami, nebo to dělá to někdo z rodiny. Mají vlastní malý e-shop a nějakým způsobem si to vyřeší. Ti, kteří marketing potřebují a poptávají ho, to jsou ti správní zákazníci pro nás. Cílíme na střední a menší zákazníky. Ti velcí okolo sebe mají spoustu obchodů a firem, podbízejí se jim cenou a snaží se uplácet lidi, kteří o tom rozhodují. To pro nás také není zajímavé. Střední a malé firmy, kde si většinou o všem rozhoduje majitel. On říká, co koupí a kolik. Cílí na kvalitu, protože nechce kupovat mnoho a potřebuje mít dobrou péči o vlastní klienty, aby se tam cítili dobře a vraceli se k němu, protože z nich je živ. Takového majitele chceme oslovit a nabídnout mu, co umíme.

„Nikdy jsme nechtěli být firmou, která by se zabývala mzdovou prací. Na tom byl postavený celý náš obchodní projekt.“

Říkáte, že je spousta nápadů včetně zavedení vlastní sociální služby.

LS: Kdysi jsme si ji chtěli zřídit, ale trochu nás odradila s tím spojená administrativa a také hořekování nad podfinancováním sociálních služeb. Proto jsme snahu vzdali. Ovšem změnila se situace a přibylo nám více lidí s hendikepem. K tomuto kroku chceme znovu přistoupit, protože její zavedení by zlepšilo kvalitu péče o naše zaměstnance. Byl by to vhodný doplněk k našemu podnikání, protože někteří lidé mají nadstandardní potřeby.
RD: Sociální službu nepotřebuje paní, kterou bolí záda, ale ta, co kvůli tomuto problému skončila v jiném zaměstnání. Stačí jí potom práce na kratší úvazek, zavedení dvou přestávek na odpočinek. Prostě není možné, aby jí za zády stála mistrová, která jí ještě měří čas na záchodě. Víte, má smysl zřídit sociální službu už proto, že nám skutečně přibyli hendikepovaní zaměstnanci a vy potřebujete člověka, který se jim bude celý den průběžně věnovat. Zkontroluje jejich práci, aby nedělali hloupost. Může se stát, že si zaměstnanec zapomene vzít ráno prášek a už nemusí být celý den v pohodě.

LS: Pohlídá a řeší i záležitosti mimo zaměstnání. To je jedna oblast. Dál přemýšlíme nad tím, jak se uživit do budoucnosti a zajistit udržitelnost firmy. Rádi bychom si udrželi výrobu, a marketing přesuneme do služeb. Je to jedna z cest a určité rozložení rizik. Není dobré soustředit se jen na to, že budeme pořád šicí dílna. Šicích dílen se švadlenami s invalidním důchodem je spousta. Ve mzdě to ustojí, nebo ne. Není to ovšem o žádném rozvoji a zaměstnancům neposkytnete nic navíc. Navíc je to hodně rizikové a nevytváří se rezervy.
RD: Nikdy jsme nechtěli být firmou, která by se zabývala mzdovou prací. Na tom byl postavený celý náš obchodní projekt. Bohužel to bylo nějak nastavené. Je fakt, že nám partneři pomohli. Soustředili jsme se na oblast sociálních služeb a zdravotnictví. Dokázali jsme tam nabídnout přidanou hodnotu ve vyšší životnosti, což ocenili i přesto, že zaplatili vyšší cenu. Docházelo však k větším výkyvům v odbytu vlastních produktů, a abychom trochu narovnali ekonomickou křivku a byli stabilnější, museli jsme podnikání doplnit o mzdovou práci.

A pomohlo to?

RD: Rozhodně ano, protože jsme se naučili lépe nastavit proces. Dnes přijde zakázka, víme, že musíme udělat přesný počet setů oblečení a zaměstnanci si to rozeberou sami mezi sebou či ve spolupráci dvou až tří našich předáků. Víme, že některé zakázky jsme schopni zvládnout za určitý čas a umíme to sladit tak, aby to vyšlo. Dokonce jsme nabídku rozšířili o vlastní ložní prádlo.
LS: Mzdovou práci chceme nahradit něčím dalším, co přinese větší benefity a vyšší příležitosti pro rozvoj našich lidí.

Šicí dílna družstva Texman v Liberci.
Šicí dílna Texman v Liberci. | foto: ISP21

Uvažujete navíc o spolupráci v CSR projektech s velkými firmami, kterým chcete nabídnout své výrobky.

RD: Je pravda, že jsme se o jednom projektu dozvěděli. Poslední informace máme takové, že chystají něco, kde bychom mohli nabídnout naše výrobky, počítají s námi do výběrového řízení a my čekáme, jaká budou mít nastavená pravidla. Každopádně nás nejspíš osloví. Na druhou stranu si myslíme, že můžeme nabídnout kvalitní produkty, co by mohly zaujmout. Určitě takové, na kterých teď pracujeme.
LS: Myslíme si, že ocení, jací lidé u nás přikrývky a polštáře vyrábějí. Když má někdo finanční prostředky a dokáže ocenit fakt, že výrobky vytvářejí lidé s hendikepem, tak je to cesta, kterou můžeme jít.
RD: Také řešíme oddělení našeho webu, který by prezentoval firmu od stávajícího e-shopového řešení. Nějaké informace o nás na našem portálu nejsou zcela zřetelné a prezentované. Chystáme se vzít celý balík informací o Texmanu, co máme za sebou, s kým pracujeme, proč a jak to děláme. V pěkném balení s tím vyjít na světlo v lepší prezentaci. Vše bychom mohli prezentovat na odděleních CSR větších firem, aby si udělali ucelený obrázek. Bylo by zajímavé uplatnit naše produkty v rámci jejich CSR aktivit. Rádi bychom spolupracovali třeba s IKEOU, protože si myslíme, že je to přesně šité na nás a dokázali bychom jim vše nabídnout. Zhotovit bychom to dokázali s odpovídající kvalitou.
LS: Nesnažíme se o jednorázové granty a krátkodobé financování našich aktivit, ale preferujeme dlouhodobou spolupráci. Jsme rádi, že u nás lidé vyrobí něco, co má opravdovou hodnotu a kvalitu. Něco, co se vám doma fakt hodí.
RD: A já ještě přidám, že se mi vlastně velmi líbila forma podpory v náhradním plnění.

Buďte konkrétní, v jakém ohledu přesně.

RD: Je to hezká myšlenka, jenže, jak už to říkával Jan Werich „český člověk je hrozně vynalézavý“. Nakonec se vše podařilo převrátit až do zneužití za pomoci fiktivního zaměstnávání a pouhého překupování zboží. To mi vadilo a vždycky jsem si říkal, že náhradní plnění je ideální forma pomoci. Granty jsou hloupost, lepší by bylo, aby peníze přišly nějaké organizaci, která musí být financovaná ze státního rozpočtu. Ta je utratí za účelné produkty vyrobené někým, kdo zaměstnává OZP. My jsme například jedni z těch, co vyrábí věci potřebné ve spoustě takových zařízení. Když zprostředkovaně takové peníze pomohou přes organizace, jako jsou domovy pro seniory, nemocnice, nebo jakékoli jiné, je to skvělé. Obratem zase dostanou úžasný produkt, který bude sloužit jejich klientům. To je ideální spojení. My dostaneme zakázku, zaměstnanci budou mít co dělat. Udrží nás to při životě a zároveň oni dostanou kvalitu. Ovšem pokud ty peníze přijdou takovým způsobem, jaký vidíme dnes, a rozhoduje jen nejnižší cena a může to být zboží vyrobené v Pákistánu dovážené v kontejnerech, není to dobře. Nakoupí to za třetinovou cenu, ale zboží pak má poloviční životnost. To mi na současném systému vadí. Ne, že by tento způsob nemohl fungovat, ale… Byl jsem asi na šesti školeních, kde jsme probírali možnosti podpory OZP právě tímto způsobem, a nebylo zřejmé nic. Lidé, kteří rozhodují, se dopředu obávají, rozhodnout jinak, než podle ceny. Přitom se dají pravidla dobře nastavit a dost výběrových řízení se dá hodnotit z hlediska kvality, než jenom podle cenové nabídky. Proto jsme dnes rezignovali na všechna výběrová řízení, v nichž rozhoduje cena. Neúčastníme se jich.

Proč?

RD: Nemá to smysl. Investovali jsme do podávání nabídek energii i čas, snažili jsme se lidi z komise dopředu oslovit, předvést jim produkty, ale absolutně bez výsledku. Cena byla totiž skutečně jediným kritériem. Přitom pokud by jakýkoliv integrační sociální podnik vyhrál takový tendr, peníze z něj by pomohly dvakrát. Bohužel současný trend ukazuje, že to dělá prospěch jen někomu. Tomu s levnými výrobky z levných materiálů bez užitných vlastností.

Jste přesvědčený, že je chyba právě v tomto ohledu?

RD: Nejsem schopen nakoupit materiál za cenu, za kterou oni vyrobí celý komplet na deky. Něco je tam špatně. Je to škoda. Zažili jsme ovšem i takové tendry, které byly skvěle napsané do nejmenšího detailu. Dokonce požadovali testovací vzorky a dělali si jejich interní zkoušky. Fantazie, ale vážně.

A vidíte světlo na konci tunelu, kdy se současný stav narovná a zlepší?

RD: Já věřím, že by přece jen mohl pomoci úplně nový zákon o sociálním podnikání, který nastaví nová pravidla pro nás všechny.

Autor: Bohuslav Stehno