Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozhovor 24/05/2018

ISP je skvělý směr. Ale pod kůží ho musejí mít i zaměstnanci, soudí člen AZZP Rychtář

Praha - Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených (dále AZZP) vítá, že se na trhu začínají objevovat nové inovace, které si dávají za cíl změnit stav sociálního podnikání, zejména Ergoprogress. Podle představitele AZZP Karla Rychtáře je však nutné spojit několik faktorů dohromady a přinášet komplexní řešení, které otočí poměry a za své je vezmou i lidé ve firmách.

Místopředseda SČMVD Karel Rychtář.
Místopředseda SČMVD Karel Rychtář. | foto: ISP21

Je dnes sociálních inovací v oblasti zaměstnávání OZP potřeba?
Jsou velmi potřebné, protože atmosféra svádí k šablonám a napodobování vzorů. Naopak objektů, jedinců a organizací, které by byly schopné vykročit z bludného kruhu setrvačnosti, je zatím málo.

„Integrační sociální podnikání je perspektivnější směr, než pouhé vytváření ‚chráněných dílen‘ a pracovišť. Ten přídomek ‚chráněné‘ dostatečně nevystihuje, oč se jedná."

K čemu takové inovace pomohou?
I systém podpory zaměstnávání znevýhodněných skupin lidí se podle mého názoru zacyklil. Vychází z jakýchsi předsudků a stereotypních představ, které přebírá společnost a nepochopila principy, které by měly být předmětem inovace. Takže je to vyloženě krok správným směrem.

Transformace sociálního podnikání a chráněného trhu práce je nutná?
Mám trochu problém s pojmem chráněný trh práce a sociální podnikání, protože jsou to dva systémy, které se částečně prolínají. Není to jedno a totéž, což chci zdůraznit. Každopádně integrační sociální podnikání je perspektivnější směr, než pouhé vytváření „chráněných dílen“ a pracovišť. Ten přídomek „chráněné“ dostatečně nevystihuje, oč se jedná. To je další potíž. V každém případě je to směr, který má daleko větší šanci. Vtahuje do hry spoustu faktorů, s nimiž se dnes nepracuje.

Nová inovace Ergoprogress, kterou dva roky povede firma Ergotep, je tedy pro vás komplexním řešením, které cílí do integrace?
Spíše kvalifikovaná snaha naučit se systémově řešit něco, co se dnes systémově neřeší.

Ale měl by to řešit nový zákon o sociálním podnikání, který se připravuje.
Ten v podstatě není primárně zaměřený na osoby se zdravotním postižením. Ten má mnohem širší záběr. Potíž je v tom, že integrační sociální podnik je tam definovaný jen hodnotami, které jej charakterizují. Ale stávající legislativní návrh neurčuje konkrétní benefity a podpory. Jsem přesvědčený, že takový zákon by měl mít roli střešního zákona. Na něj by měla navazovat konkrétní ustanovení o benefitech v působnosti ministerstva financí, ministerstev místního rozvoje a práce a sociálních věcí nebo ministerstva průmyslu a obchodu. Konkrétní výhody by se opíraly právě o konkrétní normu s definicemi a parametry. To je moje utkvělá představa, ale zatím mě nic nepřesvědčilo o tom, že bych od ní měl ustoupit. Ale tady jsme v rébusu dnešní politické situace. Zákon vznikl v nějaké podobě, někdo se mu věnoval, není příliš „oblíbený“ ze strany většiny resortů, kromě Ministerstva práce a sociálních věcí (dále MPSV). Takže je to zatím veliký otazník, co z toho na konci vyjde a jakým způsobem to parlament a politici uchopí. Podle mě je to nadresortní norma, která by neměla být gesčně „přidělena“ jen k jednomu ministerstvu, protože pak vznikne deformace.

Co je tedy pro zákon klíčové?
Aby se pojem sociální podnik dostal do povědomí i do legislativy. Aby vznikl strategický článek - nějaká rada, či výbor, nebo meziresortní instituce, která by se celkovou strategií sociálního podnikání a jejím monitoringem zabývala nad úrovní jediného resortu. A až tyto základní kameny budou nastavené, teprve potom může MPSV ČR efektivněji podporovat integrační sociální podniky pro lidi se zdravotním postižením (i jinak znevýhodněné).

Měly by se podniky budoucnosti tedy tímto směrem ubírat, aby byly prospěšné i pro skupinu OZP?
Samozřejmě. Ale řešení nevidím v tom, že by se šlo direktivní metodou a oznámilo by se, že současní zaměstnavatelé více než 50 % OZP se stanou od příštího roku integračními sociálními podniky. Sociální podnikání není o nástrojích, ale o hodnotách. Tím se liší od běžného byznysu, protože má jinak poskládaný žebříček hodnot. A tyto hodnoty musíte dostat „pod kůži“, ty není možné nařídit. Bohužel to asi bude v dnešní individualistické a konzumní době oříšek.

Jak se na integrační sociální podnikání dívá AZZP, jejímž jste vrcholným představitelem?
Jako na jeden z projevů, které jdou správným směrem. Především není v rozporu s iniciativami a našimi návrhy, které předkládáme. My mluvíme o zaměstnanosti a neřešíme tolik problém hodnot, na kterých stojí sociální podnikání. Ale jednoduše řečeno, mezi členy asociace roste podíl podniků i družstev, které už dnes mají znaky sociálních firem. Buď většina, nebo všechny. Je to správné.

„Pokud děláte úklidové služby, máte prostor jen velice úzký. Naopak družstvo, které má pět typů činností na různé kvalifikační úrovně, to je Eldorado pro inovace všeho druhu."

Je opravdu nutné rozlišit, co je sociální a co je integrační sociální podnik? Tak, jak to chce udělat zákon?
Nic se nesmí přehánět. Když se to dožene do extrému a bude z toho věda, nic fungovat nebude. Ze své podstaty sociální podnik stojí na třech rovnocenných pilířích – ekonomickém, sociálním a environmentálním (ve smyslu udržitelného rozvoje). A integrační sociální podnik klade důraz na pilíř sociální. Těchto typů sociálních podniků je nejvyšší počet i podíl, proto se o nich nejvíce mluví, proto se to tak zjednodušuje. Potom jsou podniky s komunálním charakterem, které řeší problém obce, regionu nebo kraje. Nemusejí být integrační, ale můžou nabízet chybějící služby v regionu, nebo dávat lidem možnosti kulturního, sportovního či společenského vyžití. To všechno je o sociálním podnikání. Potom je skupina, které se říká environmentální - podporující udržitelný rozvoj. Moc jich ještě není, jsou to fairtrade obchody, všelijaké ekologické farmy, kde je větší důraz na planetu, životní prostředí než na integraci. Ale zaměřeno může být i na vzdělávání jako třeba v Portugalsku.

Když mluvíte o vzdělávání, měl by to být hlavní benefit pro lidi, kteří v integračních sociálních podnicích chtějí pracovat?
Člověk potřebuje seberealizaci, to je hlavní. Když ji získá, přestane být přívěskem společnosti, začne být plnohodnotnou součástí, sníží nebo odstraní potřebu dávek, dotací, kriminální zátěž, protože nebude vyvádět alotria. Zvedne také kupní sílu, zvedne odvody daně z příjmu i spotřební daně. Stát na tom z hlediska příjmu profituje. To je ten dopad. Vzdělávání je cesta a jeden ze základních prostředků, jak se k plnému začlenění dostane. Takže vzdělávání je spíše nástrojem – cestou k integraci. Zaměstnanec, který profesně roste, získá sebevědomí a pak má i větší přínos pro společnost. Primární přece není jen člověk, ale společnost a její prospěch.

Vraťme se ještě k programu Ergoprogress. Změní podle vás směřování podniků?
Jde jenom o to, do jaké míry umožní diverzifikovat jejich vývoj. Pokud děláte úklidové služby, máte prostor jen velice úzký. Naopak družstvo, které má pět typů činností na různé kvalifikační úrovni, to je Eldorado pro inovace všeho druhu. Druhá podmínka je, že podnik musí mít určitý počet lidí a ekonomickou sílu, protože jinak tyto věci finančně neutáhne. A třetí věc je, že tyto principy musejí dostat zaměstnanci pod kůži, i celý management - nejen personalista či vedení. A v tomto budeme všem fandit. To říkám jak za AZZP, tak i za sebe. Znám i názory výkonné rady.

A jaké tedy jsou?
Je tu někdy pochybnost: říkají - to u nás nejde, ale to není pravda. Jde to všude, ale jen za určitých podmínek a u někoho za rok, u někoho za deset let. Ale směr je objektivně daný.

Jste také ředitelem odboru SČMVD (pozn. aut.: Svaz českých a moravských výrobních družstev) pro zaměstnanost OZP. Chtějí jít dnes vůbec výrobní družstva zaměstnávající zdravotně postižené cestou integračních podniků?
Když jsem do této role před 18 lety přišel, většina zkušených manažerů družstev se smála, když jsem začal mluvit o sociálním podnikání. Dnes už nevtipkují, někteří na ISP dokonce přešli, nebo přecházejí. Část z nich terminologii vyjadřování už převzala, berou to prakticky vážně. Ale rozdělují se na ty, kteří říkají „to u nás nejde“, ale přitom ví a uvědomují si, že na tom něco bude. A potom jsou tu ti druzí, kteří jednoznačně říkají - ano, musíme se změnit, ale musíme najít optimální cestu. Převzít něco z integrační personalistiky a Ergoprogressu podle mě může každý.

Je to tedy jen o procesu?
O motivaci a způsobu uvažování. S tímto procesem nebude zpočátku spojena podpora hmotná nebo nehmotná. Asi těžko zítra někdo schválí dotaci na zavedení Ergoprogressu. To vážně těžko. Ale možnost, že využijeme synergie společného postupu (prostřednictvím AZZP nebo SČMVD) tu existuje už dávno. Jen to trvá déle, než jsem si myslel.

Autor: Bohuslav Stehno