Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozhovor 19/04/2018

Radní sociálních věcí: Po firmách chceme dobrý byznys plán, ať podnikání není hurá akce

Pardubice - Kraji se nechce čekat a spoléhat na konání státu. Proto začal podporovat sociální podnikání sám a dnes pomáhá až třiceti sociálním firmám a očekává i jejich transformaci.

Sociální záležitosti se v Pardubickém kraji hýbou díky radnímu Pavlu Šotolovi a jeho týmu lidí.
Sociální záležitosti se v Pardubickém kraji hýbou díky radnímu Pavlu Šotolovi a jeho týmu lidí. | foto: ISP21

Představte si situaci, že jste začínající podnikatel. Šel byste za dnešních podmínek na trhu ekonomickém i pracovním do založení sociálního podniku?

To je docela zajímavá otázka. Nikdy jsem nepodnikal, takže by to pro mě bylo něco úplně nového. Ale možná ano. Už s ohledem na informace, které o tomto odvětví máme, a jak se snažíme už šest let v Pardubickém kraji sociální podnikání podporovat, a zároveň jsme s podniky a dalšími institucemi včetně Ministerstva práce a sociálních věcí v kontaktu. Ale byla by to obrovská výzva. Sociální podnikání má velký potenciál a je potřeba ho ještě rozvíjet. V České republice není tak rozvinuté, ale potenciál uspět jak na trhu práce, tak i v konkurenci firem tady je.

Ptám se také proto, že na sociálním podnikání v Česku je třeba ještě „máknout”. Ať už v legislativě, která chybí, tak také v dalších ohledech.

Co se týká legislativy, určitě bude potřeba odvést ještě hodně práce. Obecně se dá však říct, že „máknout" je potřeba v kterémkoliv podnikání. Samo totiž nic nepřijde. Ale zároveň vnímám sociální podnikání jako velmi významnou společenskou hodnotu. Takže to není jenom o byznysu. Tak jako život není jen o práci, tak i byznys by neměl být jen o zisku. Ale mělo by to být také o respektu lidských hodnot a zároveň o zodpovědnosti firmy vůči prostředí, ve kterém se podnik nachází a kde působí. Když se to vezme z tohoto pohledu, nemusí to být jen o dřině, ale také o ohleduplném nastavení podniku vůči zaměstnancům, dodavatelům, odběratelům i okolí. Takový přístup k podnikání je prospěšný pro všechny zúčastněné.

„Řekl bych, že stát je v tomto ohledu pomalejší a krásně je to vidět právě na legislativě sociálního podnikání, o které se pořád hovoří, ale stále ji nemáme. A to já vidím jako ten vůbec největší hendikep této oblasti.”

Jak je dnes v Pardubickém kraji nastavená politika pro sociální podniky typu OZP?

Dnes je nastavená podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením tak, že zaměstnavatelé na chráněná místa dostávají příspěvek na mzdu zaměstnanců. Ale postrádám ze strany státu požadavek na větší přidanou hodnotu. Mnohdy je to jen o zaměstnávání a sklouzává to k tomu, že se někdy jedná jen o levnou pracovní sílu, a už se tolik nepracuje s lidmi na jejich osobním rozvoji. To je hrozná škoda. Když už se vynakládají veřejné prostředky na zaměstnávání OZP, měla by být požadovaná i přidaná celospolečenská hodnota a nejen přínos pro podnikatele, anebo v danou chvíli získání pracovního místa. Mělo by se chtít víc, a to aby zaměstnanec se zdravotním postižením měl možnost se osobnostně rozvíjet, pracovně se posouvat a společensky integrovat. V Pardubickém kraji máme vlastní dotační program, který toto cíleně podporuje.

Vidíte to pohledem radního kraje. Ale proč podobně neuvažuje i stát, který zpětně začíná tuto mezeru dohánět?

Řekl bych, že stát je v tomto ohledu pomalejší a krásně je to vidět právě na legislativě sociálního podnikání, o které se pořád hovoří, ale stále ji nemáme. A to já vidím jako ten vůbec největší hendikep této oblasti. Bavíme se o sociálním podnikání, máme možnosti získávat na něj finanční prostředky z Evropské unie, ale stát doposud nebyl schopen říct, co to sociální podnikání je, jak by mělo fungovat a jak by mělo být definované. Vnímám to jako velký problém. Je to už šestý rok, co se v Pardubickém kraji věnujeme sociálnímu podnikání a snažíme se jej rozvíjet. Hned na začátku jsme si tehdy s kolegy uvědomili, že se těžko můžeme spoléhat na to, až bude legislativa a právní ukotvení. A zároveň jsme byli přesvědčení, že jsme schopní na úrovni kraje podpůrné kroky dělat, přestože legislativa chybí. Takže je děláme, a to v předstihu, než se to na státní úrovni připraví. Myslím si, že se nám to celkem daří, protože se jedná o podporu, která vychází ze znalosti regionu a spolupráce s místními aktéry. Velikostně je kraj ideální prostor pro rozvoj, protože dokážeme popsat potřeby v území a vzájemně komunikovat.

Proto jsem se vás v úvodu ptal, zda byste šel podnikat jako subjekt starající se o OZP. V kraji byste cítil větší oporu, nežli na státní úrovni?

Velký potenciál pro získávání zaměstnanců tady jistě je, neboť v každém kraji je celá řada osob se zdravotním postižením, které by v podnicích mohly pracovat. Co se týče podpory sociálních podniků, myslím, že podpora by se měla rozšířit i na další cílové skupiny. Jsou to například mladí odcházející z dětských domovů, speciálních škol, lidé bez přístřeší a podobně, kteří potřebují také integraci. Začleňování prostřednictvím podniků takového druhu se mi zdá jako velmi dobrá cesta, tedy přes pracovní činnosti. Přijde mi to jako ideální možnost. Co se týká krajské finanční podpory, tak ta je s ohledem na výši dotace určená převážně na podporu vzniku nových podniků, či jejich nenákladný rozvoj. Našim cílem je umožnit podporu i těm, pro které jsou evropské dotace nedosažitelné.

„Pokud je tu skupina 160 firem zaměstnávajících hendikepované, vidím v tom potenciál, aby se transformovaly do sociálního podnikání, neboť se skupinou OZP už mají nějakou zkušenost.”

Resort sociálních věcí jste na kraji převzal v roce 2012. Kam jste za tu dobu s věcmi kolem sociálního podnikání pohnul?

Začali jsme spolupracovat s řadou subjektů, například i s firmou Ergotep, protože jsme nejprve sami potřebovali získat spoustu informací z praxe, abychom podporu mohli dobře zacílit a postupovat dál. První dva roky jsme věnovali převážně vzdělávání, pořádali jsme řadu seminářů a konferencí tak, abychom to téma společensky otevřeli a nabídli maximum informací těm, kteří už podnikají a potřebují nějaký rozvoj. A také těm, kteří o tom uvažují a pracují s cílovou skupinou v rámci sociálních služeb, ale ještě nemají odvahu do sociálního podnikání jít. Na Krajském úřadu prošlo vzděláváním v této oblasti sedm lidí. A pak na základě získaných znalostí a našeho úsilí vznikl krajský dotační program, který běží už čtvrtým rokem a je určený právě na rozvoj sociálního podnikání v maximální možné šíři. Tedy jak z hlediska právní formy žadatelů, tak i podpory cílových skupin.

Jaké by tedy v této oblasti měly být vaše kroky v dalším období?

Letos chceme oslovit sociální podniky podpořené z dotačního programu, kterých je okolo třiceti. Částka byla zhruba ve výši čtyři a půl milionu korun. Na letošek už máme žádosti vybrané a budeme rozhodovat o poskytnutí podpory. Ale chceme mít kontakt s těmi podpořenými, abychom od nich měli zpětnou vazbu, jak podpora pomohla rozvoji firmy i ve vztahu k zaměstnancům a v čem bychom také mohli být případně nápomocni v rámci dotačního programu.

Kolik dnes máte na území Pardubického kraje podniků, které jsou ve vašich očích už integračními, nebo se tomuto statusu snaží přiblížit?

Počet sociálních podniků u nás v kraji se může pohybovat od třiceti do čtyřiceti, ale to číslo není úplně přesné. V roce 2015 jsme si nechali Akademií věd České republiky zpracovat analýzu sociálního podnikání v Pardubickém kraji. Oslovovali jsme všechny sociální podniky, o kterých jsme věděli, a zároveň zaměstnavatelé, kteří mají zřízená chráněná pracovní místa. Celkem jsme oslovili okolo sto padesáti subjektů. Avšak zhruba jen necelých čtyřicet se hlásí k principům sociálního podnikání. Z toho je právě vidět to, co jsem říkal na začátku - na podporu zaměstnávání OZP jdou nemalé peníze, ale určitá přidaná hodnota je jen u podstatně menší části subjektů.

Počet podniků hlásících se otevřeně k sociálnímu podnikání vás spíše zarazil, nebo překvapil?

Plus mínus jsme s tím počítali a jen jsme si potvrdili náš odhad. Pokud je tu ale skupina zhruba 160 firem zaměstnávajících hendikepované, vidím v tom potenciál, aby se transformovaly do sociálního podnikání, neboť se skupinou OZP už mají nějakou zkušenost.

V jakém stavu jste ty podniky našel? Umí s touto skupinou lidí opravdu pracovat?

Je to velice různé alespoň podle toho, jak máme možnost firmy poznávat. Někteří to mají dobře nastavené, mají navázanou i spolupráci s klasickým podnikem například formou dodávek. Pak jsou podniky, které začínají a mají vazbu na sociální službu. Rozjezd u nich je trochu náročnější, protože poskytovat sociální službu a řídit sociální podnik je úplně něco jiného. Na druhou stranu se to může velice dobře doplňovat, protože v sociální službě je daná cílová skupina, se kterou umí pracovat, a která může najít uplatnění v sociálním podniku. Anebo pokud firma generuje zisk, může podpořit činnost sociální služby. Provazba je tady proto jednoznačná.

Pardubický kraj vyvíjí snahu pomoci sociálnímu podnikání, potažmo rozvíjet jejich integrační odnož. Ale jak jsou na tom v porovnání ostatní kraje, když se bavíte s kolegy radními?

Každý kraj k této formě podnikání přistupuje jinak. Někde najdete snahu o větší rozvoj, jinde se tím zabývají, ale není to pro ně priorita. Kraje se snaží a co vím, probíhá to často přes různé semináře, formou konferencí a školení, aby se informace poskytly těm, kteří s nimi mohou dále nakládat při vzniku či rozvoji podnikání. Třeba Královéhradecký kraj vytvořil katalog sociálních podniků a firem, které poskytují náhradní plnění. Co se týká konkrétní dotační podpory, nemám informace, že by to tak, jako je tomu u nás v kraji, fungovalo i jinde. Pardubický kraj poskytuje dotace na vznik i rozvoj sociálních podniků, tedy i například na zpracování byznys plánů. To je základní kámen každého byznysu.

Takže vyžadujete, aby to nebyla nahodilá nadšenecká akce, ale aby to byl životaschopný podnik.

To bezesporu. Proto po podnicích při podávání žádostí o dotace na rozvoj chceme, aby měly zpracovaný podnikatelský plán, abychom věděli, že mají vše promyšlené a podnikání bude životaschopné a udržitelné. Prakticky si to pak chceme ověřit už zmíněnou zpětnou vazbou v průběhu letošního roku.

Autor: Bohuslav Stehno