Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Reportáž 25/10/2018

Nechtěli jsme být milionáři, ale pomáhat lidem, říkají k založení ISP v Hátě

Ledeč nad Sázavou - Háta Šeptouchovská byla žena žijící na kopci Šeptouchově. Tato žena rozdávala léčivé byliny a byla známá svou nezištnou pomocí lidem. Stejný cíl má také Háta, o. p. s. v Ledči nad Sázavou pod vedením své zakladatelky Ivety Vrbové. Mladá organizace začala podnikat a integrovat zdravotně i mentálně postižené lidi. Symbolicky na místě, které se nachází přímo pod kopcem.

Iveta Vrbovská - zakladatelka společnosti Háta. Žena mnoha nápadů dává možnost zaměstnání lidem s různými hendikepy a pracovním zaměřením.
Iveta Vrbovská - zakladatelka společnosti Háta. Žena mnoha nápadů dává možnost zaměstnání lidem s různými hendikepy a pracovním zaměřením. | foto: ISP21

Začalo to už před pěti lety. Budova bývalé Zentivy se nabízela k bohulibým záměrům. „Dozvěděla jsem se, že město nemá o tento dům zájem, proto jsem tehdy projednala získání budovy pro charitu, jejíž pracovnicí jsem byla. Jenže charita dostala evropskou dotaci na dům naproti a nechtěla se druhou budovou zabývat,“ přibližuje okolnosti Iveta Vrbová.

Po odchodu Vrbové z charity se svými kolegy okamžitě našla způsob, jak pokračovat v naplňující práci, již vnímali jako poslání. Zatímco přemýšleli o cestách, jak pomáhat, začala jednání s farmaceutickým gigantem. „Přišli jsme se záměrem utvoření pracovních míst pro lidi s hendikepem a založení potravinové banky právě na tomto místě. Na Vysočině totiž nikdo nevěděl, že by tady něco takového existovalo. Tak jsem si začala zjišťovat řadu informací a setkala jsem se s ředitelem Federace potravinových bank,“ vysvětluje ředitelka Háty.

Náhoda pak sehrála velkou roli. Ředitel FPB pocházel z Francie a pobočka Zentivy patří také pod francouzskou majitelskou strukturu. Společné jednání nakonec nastartovalo přípravu podnikatelského plánu. „Debatovali jsme od roku 2013, ale budovu jsme získali až o rok a půl později,“ dodala Vrbová.

Dům ještě nebyl v rukou Vrbové, když za ní přišlo osmnáct rodičů využívajících do té doby charitních služeb, zda by nezaložila Centrum denních služeb. Vrbová a další kolegové zakládají obecně prospěšnou společnost Háta, o. p. s. Organizaci, jejímž hlavním duchem byla pomoc potřebným a sociální cítění. Ačkoliv to původním záměrem nebylo, za čas se zrodilo a uchytilo integrační sociální podnikání.

„Pokud jsme schopni v potravinové bance lidi nakrmit, mohli bychom je také obléct. Proto jsme založili sociální bazar, kde pracuje také člověk se zdravotním postižením. Funguje jako second hand, ale pro osoby sociálně slabé.“

Od roku 2014 už se mohli naplno věnovat práci, rozvoji Centra denních služeb a uvažování nad tím, jak využít nabyté prostory. „Jenže jsme koukali, jak velká to je budova. Dali jsme hlavy dohromady a pustili se do tvorby centra a potravinové banky. Ale pořád nám zbývaly volné tři čtvrtiny celého domu,“ přibližuje příjemné starosti. Háta, o. p. s. se ve stejné chvíli navíc ucházela o finance z dotačního titulu na založení prádelny. „Jenže jsme narazili, tyto peníze se nesmějí poskytovat neziskovým organizacím. Pan Krajcigr tedy následně založil společnost s ručením omezeným,” popisuje zrod sociálního podniku.

„Hned na to jsme uspěli s dalším projektem S Hátou do práce, kde jsme integrovali lidi s mentálním hendikepem na pracovní trh. Dnes už naplňujeme indikátory a máme šestnáct zaměstnaných lidí. Nyní se pohybujeme v takových číslech, jako bychom měli být na konci projektu. Pracují v Humpolci, jsou zaměstnaní také ve zdejším ledečském hotelu. Někteří našli práci také v naší potravinové bance a prádelně,” dodává Vrbová. Dotace pak získaly také na Komunitní centrum, kam dochází až pětašedesát klientů na nejrůznější aktivity.

„Nahoře provozujeme sociálně terapeutickou dílnu, kde lidi učíme návykům na práci v rámci Centra denních služeb. Dílnu bohužel zatím nemáme zaregistrovanou, ale zkoušíme její chod. Vedle toho máme dílnu, kde pracují lidé se zdravotním postižením, kteří začínali na kompletaci elektrosoučástek. Dnes balíme krabičky do škol, dělají tam lžičky a balí i letáky,” připomíná další činnosti Iveta Vrbová. „V dílně se učí motoriku, vyrábí svíčky, dělají hedvábí, natírají a učí se zkrátka dovednosti. Snažili jsme se vytvořit práci, která se jim bude líbit a bude je bavit,” upřesňuje.

„Snažíme se, aby naše práce navazovala. Tam, kde někomu něco chybí, to nahradí někdo druhý. V globálu tak vytvoříte jednoho zdravého člověka.”

„Na kompletační dílně máme nyní tři zaměstnance. Je s nimi velmi dobrá komunikace a jsou šikovní. Je pro ně důležité, že jsou zaměstnaní. Jeden člověk je v práci vůbec poprvé a nejen jemu to vneslo do života řád,” chválí Lada Nováková, vedoucí Centra denních služeb Barborka.

Dnes tu mají dohromady 55 zaměstnanců, z nichž je devět mentálně postižených a práci i nové přátele našli právě v ledečském zařízení, které jim umožnilo vyjít z domovů zpět na veřejnost. Učit se novým dovednostem a získávat zkušenosti, které mohou uplatnit do další fáze života. V prádelně zaměstnáváme řidiče, který se zády nemůže hýbat, takže není schopen tahat klece a těžká břemena. Mentálně postižení zaměstnanci jsou zase fyzicky zdatní, proto se někteří stali závozníky. „Snažíme se, aby naše práce navazovala. Tam, kde někomu něco chybí, to nahradí někdo druhý. V globálu tak vytvoříte jednoho zdravého člověka,” popisuje jeden z příkladů.

Doposud pomohli posunout v životě několik lidí. Žena, původně přijatá pouze na práce v prádelně, dnes všechny činnosti zvládá bravurně a posunula se do vedoucí funkce. Vozíčkář Václav Beránek začínal v Hátě u kompletačních prací. „Zjistili jsme, že to tolik nefunguje, proto vznikl nápad posunout mě na PR. Dnes se starám o webové stránky, prezentace, pracuji na sociálních sítích, sháním sponzory, dotační tituly a organizuji různé akce,” říká ke své náplni práce a pracovnímu vývoji Beránek.

„Zjistili jsme, že pokud umíme v potravinové bance lidi nakrmit, mohli bychom je také obléct. Proto jsme založili sociální bazar, kde pracuje také člověk se zdravotním postižením. Funguje jako second hand, ale pro osoby sociálně slabé. Oblečení prodáváme za deset až dvacet korun a nábytek do stokoruny. Když nám dají doporučení ze sociálního odboru, mohou přijet a vzít si zdarma, co chtějí. Pojali jsme to sociálně a ekonomicky,” usmívá se ředitelka Háty.

Potravinová banka zato umožní nasytit desítky lidí. Někdy se sami provozovatelé podivují, jaké kousky se jim na sklad dostanou. „Nejde o lehce prošlé potraviny, abychom si rozuměli. Najdete u nás kousky, které jsou navenek jen zlehka poškozené. Například natržená etiketa, nebo potlučený obal, ale přitom jejich trvanlivost je vypsaná ještě na další dva až tři roky,” upozorňuje.

„V republice jich najdete patnáct, plus jednu potravinovou banku určenou speciálně pro Středočeský kraj,” vysvětluje Vrbová. „V regálech ovšem nabízejí nejen potraviny, ale dnes dostávají také hygienické přípravky a další výrobky do domácnosti.“ Všechno jsou to darované věci. Odebírají to registrované sociální služby, azylové domy i domy s pečovatelskou službou,” připomíná.

Integrační sociální podnik však ze všeho nejvíc táhne zatím projekt prádelny. „Naše potravinová banka zatím nemá žádný ekonomický výsledek. V Hátě se snažíme skrze sociální bazar, kompletační práce a také přes kavárnu, kterou máme spíše jako klub, děláme tu výstavy,” míní. Zaměstnat klienty někdy bylo složitější, než si sami představovali. Řešení nakonec vyšlo z debat s klienty, kteří si přáli mít vlastní kavárnu a dnes v ní pracují.

Kavárna dnes profituje, láká také veřejnost i díky výstavám. Háta, o. p. s. získané peníze reinvestuje zpět do organizace a svých lidí. „Kavárna vznikla minulý rok. Finance, které vydělá, jdou zase zpátky do úpravy budovy a potřebných komponentů,” uvedla Iveta Vrbová a dodává, proč vlastně vybudovali tolik záměrů najednou, které dnes dobře fungují.

„Když potom požádáte jiné firmy, aby OZP zaměstnaly u sebe, všichni se bojí a nejdou do toho. Chceme jim být příkladem a ukázat, že to jde. Chceme, aby lidé měli povinnosti, sestavujeme pyramidy potřeb.”

„Víte, když jsme začínali s integračním sociálním podnikáním, nechtěli jsme být milionáři, ale toužili jsme pomáhat lidem. Možná je to špatné pro ekonomickou návratnost, ale pořád si říkám, že když dáte do práce srdce, bude se dařit. A ono se daří,” konstatovala. Zároveň si však uvědomuje, že prádelna zatím za dva roky svého fungování nepřinesla takový profit, aby se dokázala postavit na nohy.

„Každý podnik musíte nejdřív vybudovat. Jsme samozřejmě rádi, že funguje paragraf 78, který nám výrazně pomáhá. Bez něj bychom nemohli lidi s hendikepem v takové míře zaměstnávat. Chci se však propracovat za čas do stavu, že nebudeme brát dotace. Je to velký sen. Byla bych ráda, abychom měli tolik zakázek a vydělali si na sebe. Potom bychom mohli dotovat Centrum denních služeb,” přeje si Vrbová.

Integrace do majoritní společnosti je pro Hátu nejdůležitějším cílem podnikání. „Vymysleli jsme projekt S Hátou do práce. Jenže když potom požádáte jiné firmy, aby OZP zaměstnaly u sebe, všichni se bojí a nejdou do toho. Chceme jim být příkladem a ukázat, že to jde. Chceme, aby lidé měli povinnosti, sestavujeme pyramidy potřeb. Pro tyto osoby je také důležité být potřebný, někam patřit a zapadnout. Je to důležité z psychologického hlediska. Nikdo by neměl být zavřený doma,” uvědomuje si.

Projekt S Hátou do práce však pomáhá zaměstnávat na volném trhu práce. Firma, do které klient nastoupí, nevyplatí po dobu půl roku mzdu, ale ta je hrazena právě z projektu S Hátou do práce. Zároveň z tohoto objemu peněz hradí také pracovní asistenty. „Mají tedy šest měsíců na to, aby zjistili, zda chtějí s takovou osobou se zdravotním postižením nadále spolupracovat. V projektu je zatím 14 lidí. Sledujeme je, jak si vedou na trhu práce. Pracovní asistenti je doprovází v práci, pomáhají navazovat vztahy a komunikují se zaměstnavatelem podmínky. Většinou zaměstnáváme lidi s mentálním hendikepem.“ dodává.

Projekt jde mílovými kroky kupředu a Háta s ním slaví první úspěchy. Daří se měnit myšlení firem zaměstnávající téměř výhradně zdravé lidi. Do jedné z nich Háta umístila dívku s Downovým syndromem. Kolektiv ji po osobní i pracovní stránce přijal skvěle. „Dnes tato firma poptává, zda bychom neměli někoho dalšího. Plánuje školení o lidech s Downovým syndromem,” říká nadšeně Iveta Vrbová.

Prozatím v Hátě chybí individuální podpora, dostatek času na samostatnou práci a podporu každého zaměstnance. Mají tu systém doprovodu na nejrůznější akce a razí heslo, že silnější by měl pomáhat slabšímu.

Zaměstnancům nyní poskytují prostor pro relaxaci a rehabilitaci. V hodinách mimo zaměstnání mohou využívat místnost, kde najdou odpočívárnu včetně vířivé vany. „Venkovní bazén tolik nevyužívají, protože mají raději teplou vodu,” směje se. „A máme tu také kočku, která je velmi společenská a pro naše zaměstnance a klienty je takovým malým terapeutem,” uzavírá. Jako skvělá terapie bude brzy sloužit také bowling a další aktivity. Háta pomáhala lidem, ta ledečská je pomyslnou léčivou bylinou pro desítky hendikepovaných.

Autor: Bohuslav Stehno