Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Reportáž 13/12/2018

Cíl mladého družstva: Budeme umývat auta ve velkém, zavedeme vlastní byznys a dáme práci stovkám lidí.

Brno - Myjómi. To slovo připomíná proslulý brněnský hantec, ale odvozené je od mytí vozidel. A touhou po nablýskaných autech spokojených zákazníků to všechno začalo. Před čtyřmi lety v moravské metropoli původně čtveřice lidí založila družstvo, aniž by se navzájem blíže znala.

Pracovnice jedné z ručních automyček Myjómi.
Pracovnice jedné z ručních automyček Myjómi. | foto: ISP21

Motiv pro podnikání byl jednoduchý, nemít za podnikavé sousedy ničemy, kterými se to při návštěvách potenciálních kupců při prodeji automyčky jen hemžilo. Proto se spojili. Na start měli skromnější automyčku a v hlavě sen o milionech na účtě a „životě za vodou“.

Ačkoliv původně zaměstnávali OZP spíše jako levnější variantu kvalitní práce. Rychle si uvědomili, že dávat šanci na nový a lepší život někomu dalšímu je mnohem cennější hodnota, než nosit bankovky se třemi nulami po kapsách. Důkazem přelomu v myšlení a nastartování nové idey jsou někteří z prvních lidí, kteří jim pomáhali byznys rozjíždět. Zůstávají s nimi díky jejich přístupu dodnes.

„Na těch mužích a ženách vidím velký posun. Moc se těší do zaměstnání. Mistři jsou ochotní, jednají s nimi hezky a ve všem jim vyhoví.“

Z menší automyčky je dnes kolos, který pečuje o dvoustopé pomocníky velkých firem a institucí v Brně. „Auta myjeme zvenku i v interiérech, voskujeme a rozleštíme lak, což je to nejtěžší. Zabere to hodně času i práce,“ říká vedoucí směny myčky Jiří Fajtl. Práce jeho i kolegů občas stojí vážně za to. Když se jim na pár hodin dostane do rukou Porsche, luxusní Audi, nebo unikátní Lotus, který je třeba připravit na výstavu.

Klienti? Herci a další osobnosti

„Auto si u nás nechává mýt pan Abrahám, dědeček motocyklového závodníka v mistrovství světa Karla Abraháma. Nedávno k nám zavítala herečka Bára Seidlová,“ loví z paměti známá jména. Pořádnou šichtu si odbudou nikoliv na vozech známých osobností, ale na obřích kamionech. „Někdy pracujeme na mytí auta ve třech lidech, někdy i v sedmi. Všichni by měli umět všechno,” usmívá se Fajtl.

Servis automyčky i její klientela dělá radost oběma stranám, ale dokonalé mytí vozů dnes není jádrem podnikání družstva invalidů Myjómi. Z parkoviště před myčkou se přesouváme na Kociánku, kde se lidé s hendikepem věnují stejně precizní práci jako jejich kolegové, starající se o třpyt vozů. Rozebírají harddisky z počítačů, vybírají z nich magnety, součástky, kovy, hliník. V minulosti se specializovali na demontáž televizí, velkých televizních antén a dokonce i obřích motorů.

„Pracuje zde několik skupin lidí, od lehčích tělesných až po mentální postižení. Vozíčkáři a také duševně nemocní lidé. Každý je šikovný na něco jiného. Někomu se vinou hendikepu špatně drží šroubovák, ale když dělá méně a pomaleji, zvládá to. Mnoho šikovných lidí zvládne svoji práci dobře a rychle. Pomáhá jim to, protože se u nás na Kociánce odreagují,“ netají, Miroslav Macho vedoucí směny.

„Jsou mezi lidmi a mají radost z práce. Na těch mužích a ženách vidím velký posun. Moc se těší do zaměstnání. Vidí, že mistři jsou ochotní, jednají s nimi hezky a ve všem jim vyhoví,“ dodal. Právě práce těchto lidí na Kociánce a jejich osudy přiměla šéfy Myjómi ke změně uvažování.

Záhy totiž pořídili velký komplex, aby mohli rozšířit podnikání. Chtěli mu dát punc integrační i sociální a nabídnout práci dalším desítkám lidí, kteří měli v životě problémy se zdravím. Od roku 2014 se rozrostli o bývalou síť budov Střední automobilní školy, kterou za bezmála 20 milionů korun Myjómi zrekonstruovalo. Dnes zde má družstvo centrálu pro vedení firmy, vedoucí některých oborů, oddělení PR a marketingu a vede zde část výroby. „V tomto areálu se dříve prováděly generální opravy Praga V3S,“ líčí působivě prokurista Michal Kučera. „Byly zde motorárny, potom Střední automobilní škola, kde probíhala výuka i praxe. Když se pro jejich potřeby postavila úplně nová budova, kraj to prodal a rozdělil na čtyři části.“

Dnes mají hned několik sousedů, ale nejvíce doma se cítí právě družstvo Myjómi, které se rozprostírá až na polovině někdejšího vzdělávacího komplexu. Celkově využívají na 1500 ㎡ . Z toho 500 ㎡ jsou skladovací prostory a zhruba 250 ㎡ kancelářské prostory. Zbytek tvoří dílny,“ říká Kučera.

Cílem jsou sofistikovanější činnosti

V celoročně nejútulnější místnosti v přízemí, poblíž kanceláří pracují ženy na výrobě elektrokabelových svazků. Myjómi to považuje za svou nejsofistikovanější činnost. „Dostaneme vodiče na špulkách v metráži a naším úkolem je nařezat si je, odizolovat, nakrimpovat, jak je potřeba. Poté se cínuje, zatavuje a další procesy,“ upřesnil prokurista. S vedlejší neobyvatelnou místností mají další plány. Chtějí sem přestěhovat šicí dílnu a začít s dalšími montážemi. „Počítáme, že do dvou let bychom rekonstrukci mohli mít hotovou,” dodal.

Opodál v dílně kompletují držáky na expanzní zásobníky. „Je to činnost o dvou kroužcích, šroubcích, vložkách a držácích, které přijdou do krabičky,“ popisuje Michal Kučera práci mentálně postižených a duševně nemocných zaměstnanců. „Díky nim dokážeme zhotovit takových čtyřicet tisíc kusů měsíčně,“ podotýká.

Michal Kučera nás přivádí do skladů, o jejichž začátcích v Myjómi vypráví. „Když jsme sem přišli poprvé, byla zde jen podlaha a teď na stejném místě máme skvělý regálový systém. Máme kapacitu na čtyři stovky europalet. Skladujeme dlouhodobě i pro naše zákazníky, mezi nimiž je například Dermacol. Hned vedle máme výrobu, a za sklady je balírna přípravků Dermacol, kde balí návody a popisky pro český trh. Do budoucna v tomto přízemí plánujeme budování šaten a sociálního zázemí, denní místnosti,“ konstatuje Michal Kučera.
„Také tady pracují osoby se zdravotním postižením, jen s tím rozdílem, že u této činnosti už jsou zaměstnaní na šest hodin práce. Máme také vybavení na etiketování a balení krabiček od našich zákazníků, aby se obsluha a efektivita zvýšila,” ozřejmuje. „Na této činnosti pracují lidé s fyzickými hendikepy a psychickým onemocněním. Kdybychom na ně vyvinuli tlak, tak už druhý den nepřijdou,” vysvětluje citlivý přístup k lidem v družstvu.

„Všichni zaměstnanci tady mají základní mzdu, ale pozor, není to minimální mzda. K těmto penězům dostávají ještě ohodnocení od vedoucího směny a ten má možnost jim k výplatě přidat ještě deset procent.”

V kancelářích zato tvrdě pracují na získávání nových partnerů, strategii a také postupně zajíždějí další obory. Zabývají se také externím účetnictvím pro firmy. Dokáží například zabezpečit i přepravu do zahraničí. „Máme účetní, která se stará o vytěžování vozidel ostatních společností. Je to zajímavé, protože dokáže společnostem zajistit mezinárodní přepravu. Paní Subková mluví italsky a anglicky,” přibližuje Michal Kučera.

„Počítáme s tím, že po zaběhnutí systému přijmeme další lidi, kteří by byli zdravotně postižení. Je to ideální práce pro lidi na vozíčku, kteří mají jazykovou vybavenost a dokáží pracovat s počítačem a naplánovat dopravu. Nedělají za minimální mzdu na dílně, ale pracují v kanceláři a provozují příjemnou a čistou práci. Máme zástupkyni vedoucího, která začínala na pozici dělníka, potom si strukturou prošla jako vedoucí směny a dnes už vykonává funkci, o které už jsem mluvil,” doplnil.

Benefity i odměny

Pro zaměstnance Kučera a spolumajitel Petr Horký vymýšlejí různé benefity, zdokonalují pracovní komfort, ale zároveň zlepšují i finanční podmínky a motivační systém. „Všichni zaměstnanci mají základní mzdu, ale pozor, není to minimální mzda. K těmto penězům dostávají ještě ohodnocení od vedoucího směny a ten má možnost jim k výplatě přidat ještě deset procent. Řešili jsme takto fluktuaci. Lidé nepřišli do zaměstnání, nebo přicházeli s propustkami od lékaře a dělali s tím různé podvody. Lékař přitom ordinoval až odpoledne, ale přesto přišli s potvrzením ráno,” říká upřímně, ačkoliv dodává, že situace je nyní stabilizovaná.

„Teď je situace vyřešena ve spolupráci s vedoucími. Dnes je to o ochotě a aktivitě zaměstnanců. Někteří chodí tzv. jen do práce, ty ostatní to baví a chtějí práce více. A ty snaživější chceme více ohodnotit,” uzavřel prokurista Michal Kučera. Týká se to také provozů, které mají v Chocni, Miroslavi i ve Svitavách.

Vedení Myjómi si na počátku jasně rozdělilo role. Šéf družstva Petr Horký se stará o firemní finance, administrativně vyřizuje naplňování podstaty paragrafu 78 a z části má pod svými křídly také výrobu. Prokurista Michal Kučera má na starosti Human Resources, obchod a public relations. Jedno mají ovšem společné - sledovat příběhy zaměstnanců, sdílet jejich osudy, natáhnout ruku na pomoc, když je třeba a snažit se z mnohdy z malé jiskry naděje vytvořit oheň plný života, optimismu a radosti.

Vizi o milionových výdělcích a naplněném účtu si sice ještě nesplnili. Sní a prožívají reálný příběh o tom, jak nastartovali stovky životů jiných díky jedné automyčce, která měla být opuštěnou Popelkou.

Autor: Bohuslav Stehno