Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Sociální podnikání – velká výzva a šance pro církev

V posledních deseti letech jsou církve velmi často v médiích zmiňovány v souvislosti s církevními restitucemi. Veřejné mínění je většinově proticírkevně laděné, čehož rádi využívají populisticky orientovaní politici všech barev, kteří si na tomto tématu rádi přihřejí svou polívčičku a v průzkumech volebních preferencí si tak všichni velmi lacino „naženou nějaký ten bodík.“

sociální podnikání, restituce
Ilustrační snímek | foto: freepick.com

Z mého úvodu explicitně vyplývá, jaký mám na toto téma názor, a z čistě statistického hlediska teď se mnou velmi pravděpodobně většina čtenářů nebude souhlasit. Pojďme k jádru a podstatě tohoto článku, který nemá za cíl pojednávat nad tím, jestli se má ukradené vracet či nikoli. Podstata tohoto článku má být principiálně o tom, že vlastnictví zavazuje a v případě církví je tento závazek o to hlubší, že nestačí jen majetek udržitelně spravovat s „péčí řádného hospodáře,“ ale je nutné usilovat o co největší společenský dopad, jak tomu bylo přirozeně dříve, než byl církvím majetek zkonfiskován. To samozřejmě není vůbec jednoduché a je to běh na dlouhou trať. Za dlouhé desítky let útlaku církve přišly o kontinuitu zkušenosti umět hospodařit a budou se to muset znovu naučit. V oblasti školství či sociálních a zdravotních služeb jsou církvemi zřizované instituce již řadu let na špičce a jejich společenský přínos a dopad je zcela zřejmý. V oblasti hospodářské činnosti bude třeba začít znovu „od píky.“ Ano, bude to o to těžší, že v mnoha případech je navrácený nemovitý majetek po komunistické éře „budování všeobecného blaha“ velmi zdevastován. Přesto je nutné začít, vytrvat a postupně po malých krůčcích odpovědný a udržitelný systém hospodaření znovu vybudovat. Velmi dobrá forma společensky odpovědného a ekonomicky udržitelného modelu hospodaření s jejich navráceným majetkem je sociální podnikání.

Sociální podnikání ve svém komplexnějším pojetí zahrnuje více možných rovin pozitivního dopadu na společnost a životní prostředí, ve kterém žijeme.

Společenský dopad

Podstatou sociálního podnikání je zaměstnávat občany na volném trhu práce nějakým způsobem znevýhodněné. Jedná se o různé cílové skupiny, nejčastěji se jedná o osoby zdravotně postižené, ale mohou to být i osoby ohrožené sociálním vyloučením a dlouhodobou nezaměstnaností, jako jsou například uprchlíci, lidé po léčení z různých závislostí, obyvatelé sociálně vyloučených lokalit apod. Integrace těchto lidí do společnosti tím, že jim vytvoříme důstojná pracovní místa, má obrovský společenský význam a dopad.

Environmentální dopad

Je řada různých podnikatelských aktivit, které jsou vhodné pro oblast sociálního podnikání. Některé mohou principy udržitelného rozvoje naplňovat více, některé méně. Obecně lze ale říci, že v rámci sociálního podnikání se environmentální přístupy implementují do procesů podniku podstatně jednodušeji než u podniku konvenčního. Nejlépe to lze demonstrovat na oblasti zemědělské prvovýroby. Zatímco moderní intenzivní a dlouhodobě neudržitelné zemědělství s sebou přináší velkou míru mechanizace a masového používání chemie, díky čemuž dochází k velmi závažným škodám na celých ekosystémech a v konečném důsledku ohrožují nejen přírodu ale i člověka samotného. Principy sociálního podnikání velmi rezonují s principy udržitelného rozvoje, ekologického zemědělství a pěstování BIO plodin. Nahrazení těžké mechanizace manuální prací lidí se zdravotním postižením se velmi nabízí, jedná se rovněž o velmi dobrou formu ergoterapie pro různé další cílové skupiny (lidé s psychickými problémy, osoby trpící autismem či jinými poruchami, osoby v odvykacích terapiích atp.). Kromě oblasti zemědělství se velmi dobrý průnik environmentálních přístupů a sociálního podnikání dá najít i v oblasti potravinového či nápojového průmyslu, nebo v širokém spektru služeb.

Ekonomický dopad

Při dobře nastaveném obchodním modelu sociální podnikání generuje zisk, ze kterého by se minimálně polovina měla reinvestovat zpět do sociálního podniku, aby byl zaručen jeho další rozvoj a růst jeho dopadu. Samozřejmě, začátky jsou někdy možná těžší než u běžných podniků, protože nastavení firemních procesů je komplikovanější (například personalistika vyžaduje vyšší míru individuálního přístupu k zaměstnancům, je třeba počítat s vyšší nemocností i fluktuací zaměstnanců a rovněž s relativně vyšší administrativní zátěží spojenou s agendou dotací z úřadu práce atd.). Na druhou stranu, když se podaří procesy dobře nastavit, jedná se o velmi funkční a ekonomicky udržitelný obor podnikání. V sociálním podnikání platí dvojnásob pravidlo, že dlouhodobá udržitelnost je důležitější než krátkodobý zisk.

Mimo rovinu ekonomického dopadu na samotný sociální podnik lze na sociální podnikání nahlížet i velmi pozitivně jako na prvek, který obohacuje ekonomiku, a to minimálně ve třech rovinách.

  1. V prvé řadě se jedná o možnost pracovně aktivizovat minimálně 40.000 nezaměstnaných spoluobčanů z výše uvedených cílových skupin. V době, kdy je na volném trhu práce přes 300.000 neobsazených pracovních míst a stát tak přichází na potenciálních daních a odvodech o více než 100 miliard Kč, je jejich aktivizace pro národní hospodářství výrazným obohacením.
  2. V rámci peněz ze státního rozpočtu alokovaných pro resort Ministerstva práce a sociálních věcí je efektivnější investovat stejnou částku na podporu nového chráněného pracovního místa pro osobu dosud nezaměstnanou, než ji danému jedinci nadále vyplácet formou podpory v nezaměstnanosti. Nemalá část z takto investovaných peněz se totiž do státního rozpočtu vrátí právě ve formě daní a odvodů.
  3. Pracovní aktivizace dlouhodobě nezaměstnaných spoluobčanů z cílových skupin má za následek i jejich aktivizaci ekonomickou. Jednoduše řečeno začnou být více aktivní, co se týče nákupu produktů či služeb a díky nepřímým daním se opět část peněz vrátí zpět do státní kasy.

Edukační dopad

V rámci sociálního podnikání je velmi přínosná i spolupráce se školami, zejména středními speciálními. Děti a mladí lidé, kteří se narodili s nějakým hendikepem nebo po úrazu či prodělané nemoci se stali osobami zdravotně postiženými, jsou často studenty středních speciálních škol a učilišť. Tito studenti mívají po absolvování vzdělávacího procesu často problém sehnat zaměstnání. V rámci všech absolventů jsou jednoznačně nejohroženější skupinou, která má mnohem méně příležitostí najít si zaměstnání, přestože jsou velmi často silně motivovaní do zaměstnání docházet. U těchto osob je velké riziko, že se po absolvování vzdělávacího procesu stanou osobami dlouhodobě nezaměstnanými a vzniká u nich riziko budoucí sociální izolace. Integrovat do pracovního procesu motivované absolventy je mnohem snazší, než pak aktivizovat dlouhodobě nezaměstnané osoby, které za léta izolace pracovní návyky a kompetence ztratily, nebo ani neměly příležitost si je vytvořit. Spolupráce středních speciálních škol a sociálních podniků formou exkurzí, praxí a stáží je tedy velmi potřebná. Ideální situace je taková, že student – absolvent zamíří po ukončení studia rovnou do sociálního podniku, který již zná z dob studií a kde může získat nejlepší možný typ práce, který individuálně zohledňuje nejen jeho limity, ale i jeho dovednosti a schopnosti. Velmi vhodným nástrojem integrační personalistiky pro zohlednění nejen limitů, ale především individuálních schopností a dovedností potenciálního uchazeče o zaměstnání je ergodiagnostika.

Vrátím-li se k začátku svého článku a k všeobecnému veřejnému mínění, jak je na církve nahlíženo, rád bych v tomto kontextu zmínil dvě vize církve, se kterými osobně nejvíce rezonuji. Jedna je vize papeže Jana Pavla II., který chtěl mít církev jako dům ze skla. Druhá vize je vize současného papeže Františka, který zase vidí církev jako polní nemocnici. Osobně jsem přesvědčen, že když se církvím podaří zpět navrácený majetek a finanční náhrady spravovat podle těchto vizí, to znamená transparentně, čistě a s upřímnou snahou o co největší společenský dopad a pomoc potřebným, podaří se postupně i vnímání ze strany společnosti zlepšit. Sociální podnikání může být jednou z cest…

Podělte se o svůj názor v diskuzi.

Přidat komentář