Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozhovor 24/01/2019

Kvůli apnoe se „vypínal“. Nová práce mu přinesla jistotu a bezpečí

Brno - Miloš Malata. Bodrý, věčně usměvavý chlapík, jehož život však nabízí spoustu ohromných změn a dramatických momentů. Pracoval na stavbě, kvůli zdraví však musel přestat. V Myjómi se jej ujali a zaměstnali na automyčce, ačkoliv měl prý pomalejší tempo a velkou nadváhu. Za pět let ve firmě se však výkon i jeho váha stabilizovaly.

Miloš Malata, Myjómi
Miloš Malata pracuje ve skladě společnosti Myjómi. | foto: ISP21

Pracujete ve firmě od roku 2013 a byl jste mezi prvními zaměstnanci družstva.

To je pravda. Tehdy jsem v září nastupoval na automyčku a bylo nás tam šest. Tenkrát se celá firma rozjížděla a z tehdejšího úplně prvního zaměstnaneckého osazenstva jsem tu poslední.

Jak jste se mezitím posunul pracovně?

Už nejsem na automyčce, ale vzal jsem práci montážního dělníka a kromě jiného občas vypomáhám ještě v další firmě. Tam pracuji s CNC stroji. Ořezáváme a tvarujeme různé plasty. Můžeme říct, že tam pracuji jako frézař.

„Jsem rád, že tady mám zaměstnání v teple a v klidu. A nač stačím, to dělám.”

Baví vás dnešní práce?

Práce moc není, takže jsem něco musel vzít. Předtím jsem sedmnáct let dělal na stavbě a tam jsem i mrznul. Jsem rád, že tady mám zaměstnání v teple a v klidu. A nač stačím, to dělám.

Výrazně jste prý zhubnul, snad o pětadvacet kilo.

Je to samozřejmě také stresem, ale musíte u toho také přemýšlet. Navíc mám různé nemoci přes cukrovku až po jiné. Nemoc mi trochu pomohla zhubnout, ale na druhou stranu přiznávám, že mám moc rád dobré jídlo. (úsměv)

Můžete prosím vyjmenovat, jaké nemoci bychom našli ve vašem chorobopisu?

Cukrovku, ale hlavně spánkové apnoe. Znamená to, že jdete například po ulici a za pochodu prostě usnete. Stačí třeba jen na vteřinu a můžete i spadnout, což už se mi také několikrát stalo. Takže nemůžete dělat ve výškách. Všechno se to různě nahromadilo. Dnes vlastně spím s dýchacím přístrojem. Vyrovnává mi to tlak a zamezuje chrápání. Během spánku jsem byl totiž schopný chrápat, na minutu nedýchat a to byly pro srdce strašné šoky.

Zažíval jste to už na stavbě?

Měl jsem potíže. Stávalo se mi to a já to tenkrát ještě neřešil. Bylo to v době krize a každý si chtěl udržet zaměstnání a já jsem byl rád, že jsem zaměstnaný. Jenže jsem potom ze dne na den přišel o práci. Den po Vánocích přišel náš vedoucí a řekl, že končíme. Takže jsem mířil na Úřad práce ČR, všude jsem se poptával po práci, ale nic nebylo. Takže jsem si požádal o invalidní důchod, chodil po doktorech a nakonec mi zavolali z Myjómi a nastoupil jsem právě sem.

„Nemohl jsem na lešení. Obával jsem se, abych během práce neusnul a nepřihodilo se něco zlého.”

Jak byste ty potíže ještě v minulém zaměstnání charakterizoval?

Nemohl jsem na lešení. Obával jsem se, abych během práce neusnul a nepřihodilo se něco zlého. Stalo by se větší neštěstí, než jak to momentálně je.

A jak jste teď spokojený?

Peníze mám docela dobré a s prací jsem spokojený. (úsměv)

Autor: Bohuslav Stehno