Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozhovor 12/06/2019

Sdružení Neratov má také svou Základní školu speciální pro hendikepované žáky

Bronislava Havlíková, ředitelka Základní školy speciální Neratov se s námi rozpovídala o práci s dětmi s hendikepem, o které se starají. Příjemná atmosféra, vesele vyzdobené prostory školy a všude kolem mnoho povyku. Děti jsou spokojené. Pro zaměstnance školy je to veliké úsilí, ale věřte, stojí to za to.

Bronislava Havlíková, ředitelka ZŠ Speciální Neratov.
Bronislava Havlíková, ředitelka ZŠ Speciální Neratov. | foto: ISP21

Jste ředitelkou školy, liší se ta vaše v něčem od běžných škol?

Určitě ano. Za prvé jsme školská právnická osoba, jsme tady soukromou školou. Za druhé náš velký potenciál spočívá v tom, že jsme malá, rodinná a přehledná škola, s malým počtem dětí. Jednoduché to však vůbec nemáme. Dětem nabízíme nadstandardní péči, ať už se jedná o výuku, individuální přístup, ale také o nabídku různých druhů terapií a socializace.

„Máme dokonce i jednoho slepého chlapečka.“

Co se týká hendikepu, jaké žáky u vás vzděláváte?

Máme děti s kombinovaným postižením, s poruchami autistického spektra, děti se středně těžkým, těžkým mentálním postižením, s vadami zraku a sluchu. Dokonce máme i jednoho zcela slepého chlapečka.

„Rádi bychom otevřeli denní stacionář a sociálně terapeutické dílny.“

Máte také děti, o kterých víte, že budou do budoucna neuplatitelní na trhu práce?

Část našich žáků určitě nebude schopna pracovat ani v chráněných dílnách. I z tohoto důvodu je velká snaha našeho zřizovatele, Sdružení Neratov, abychom se dostali do sítě sociálních služeb a podařilo se nám společnými silami otevřít denní stacionář a sociálně terapeutické dílny. Jedná se vlastně o mezistupeň, který nám dosud chybí.

Chápu tedy, že někteří vaši žáci se poté mohou přemístit do Neratova a fungovat tam?

Ano. Myslím si, že část našich žáků bude schopná pracovat v chráněných dílnách. Bohužel se jedná o malé množství žáků. Aktuálně jsou to pouze dva naši žáci.

„Děti v našich podmínkách dokážou svým způsobem dělat zázraky, protože nám chtějí udělat radost.“

Je v něčem výuka na vaší škole unikátní?

Domnívám se, že unikátnost spočívá v takovém tom láskyplném přístupu. Mezi žáky, asistenty pedagoga a učiteli jsou tu velmi silné vazby. Přístup a rodinné klima je tu velmi znát a vztahy jsou mezi všemi hezké. Děti v takových podmínkách dokážou svým způsobem dělat zázraky, protože nám všem chtějí udělat radost.

Jakým způsobem pracujete s vašimi žáky?

Každopádně, ke každému dítěti je přistupování zcela individuálně, dle jeho možností a schopností. Všichni naši žáci mají individuální plán výuky, řekněme doslova ušitý na míru. Někdo komunikuje verbálně a u ostatních nastavujeme alternativní či augmentativní způsob komunikace. Samozřejmě žákům vytváříme také speciální pomůcky, didaktické pomůcky a potřeby, s kterými poté pracují. Je to specifické, dítě od dítěte.

„V létě jezdíme dokonce na pobyty v přírodě s žáky ze základních škol. Pro ty naše žáky, je to velmi šetrná forma inkluze.“

Mají vaši žáci možnost volnočasových aktivit?

Bohužel nemají, není na to prostor z hlediska dopravní obsluhy. Když neodejdou po družině, už se odsud nedostanou. Nicméně, mimo školní výuku a školní družinu samozřejmě realizujeme různé aktivity. Ať už se jedná o projektové dny „Světélka“ pro širokou veřejnost, pro kamarády i celé rodiny našich dětí. Pořádáme také drakiádu a různé přednášky pro rodiče našich žáků a pedagogický personál. S dětmi jezdíme do školy v přírodě ve spolupráci s okolními základními školami. Pro naše žáky je to velmi šetrná forma inkluze. Mají mezi sebou tak spoustu kamarádů z okolních základních škol, se kterými spolupracujeme. Díky našemu zřizovateli pořádáme i dva týdenní letní tábory jako „odlehčovací,“ kam nejezdí jenom naši žáci. Je určen dětem i dospělým s hendikepem, nyní víceméně z celé České republiky.

Takže hendikep nemusí být překážkou.

Vůbec ne. Na tábory s námi jezdí samozřejmě i „zdravé“ děti, jak jsem již zmiňovala.

Autor: Jan Forbelský