Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Rozhovor 17/02/2021

Dita Horochovská: Sama vím, jaké to je, když vám zbyde jenom hlas

V životě to neměla už odmala jednoduché, ale nevzdává se. Díky moderním technologiím ovládá počítač hlasem. Spolu s kamarádem Lukášem založili spolek SILOU HLASU. I přes své zdravotní komplikace pomáhá druhým. A výsledky? Jsou neuvěřitelné.

Dita s Lukášem v Praze
Dita s Lukášem v Praze. | foto: archiv Dity Horochovské

Ke svému fungování používáš technologii ovládání hlasem. Jak to funguje?

Používám program MyVoice, který vznikl jako první a slouží ke komplexnímu ovládání počítače hlasem (ovládání například kurzoru myši, klávesnice, používání textových editorů, internetu atd.) a program MyDictate, který slouží k psaní textu po celých slovech. Díky hlasovým technologiím jsem získala zpět ztracené soukromí. Právě proto jsme s mým kamarádem založili SILOU HLASU, z. s., abychom mohli dalším klientům a osobám, které se o ně starají, umožnit získat soukromí, samostatnost a novou životní náplň.

Byla jsi první uživatelkou této technologie v ČR. Jak ses k tomuto softwaru dostala?

Když jsem přišla o schopnost používat svou levou ruku i k práci na počítači, tak náš rodinný přítel a můj velký podporovatel, Ing. Milan Boehm zjistil, že na Technické univerzitě v Liberci tým profesora Jana Nouzy a Ing. Petra Červy vyvinul program na hlasové ovládání strojů. Jednalo se o program MyVoice. Bavíme se o roce asi 2004.

Co bylo dál?

Pan Boehm se s nimi spojil a domluvil, že bych program vyzkoušela pro svoje potřeby. Tehdy vůbec neuvažovali nad tím, že by program mohl pomáhat hendikepovaným. Neměli k tomu podnět. Ten jim dal právě, až můj příběh. Program mi nainstalovali do počítače a tak okrajově řekli, co by mi mohl umožňovat.

Jaké byly tvé první zkušenosti?

Sama jsem se s ním naučila pracovat stylem pokus omyl a byla jsem naprosto nadšená. Nedokážu ani slovy popsat, jak skvělé bylo opět získat alespoň částečné soukromí. Sám pan profesor Nouza byl udiven, co všechno jeho program ve spojení s člověkem dovede a jak může skvěle pomáhat. Měla jsem několik nápadů na to, co dalšího by mohl program umožňovat a jak moc by dál mohl pomáhat.

Začala jsi na vývoji spolupracovat?

Ano. I díky mým podnětům a nápadům se na programu dále pracovalo. Stala jsem se testovacím článkem týmu, což jsem už byla v životě mnohokrát i v jiných oblastech, a asi ještě budu. Za celkem krátkou dobu vznikl na stejné univerzitě druhý program MyDictate, který umožňuje diktování textů po celých slovech. Vznikem tohoto programu jsem mohla psát texty opravdu rychle a dokonce jsem častokrát rychlejší při odpovědích, než moji zdraví přátelé.

Jaké byly tvé pocity?

V mém životě není mnoho věcí, které bych mohla samostatně dělat, takže vlastně nemám ani moc soukromí. Vlastně ani na rande nemůžu jít bez druhé osoby. Takže tyto hlasové programy mi umožní mít jediné soukromí. Díky nim si to rande můžu soukromě alespoň domluvit. Získat zpět ztracené soukromí je něco nepopsatelně úžasného.

Sama vím, jaké to je, když vám zbyde jenom hlas.

Co díky ovládání hlasem na PC dokážeš?

Tak když to vezmu postupně, tak jediné, co od druhé osoby potřebuji, je fyzicky zapnout počítač. Potom už jsem sama svým pánem, hlasem zvládnu sama téměř cokoli, když pominu hraní náročnějších počítačových her. Zvládnu například psát e-maily, komunikovat s přáteli třeba pomocí sociálních sítí, vytvářet dokumenty, tabulky, prezentace, sledovat videa i filmy. Považuji se za středně pokročilého uživatele počítače a doposud jsem nenašla v ovládání hlasem limity nebo omezení. Samozřejmě. Něco je pomalejší, než kdybych používala ruce, ale pro mě není důležité to udělat rychle. Podstatnější je, že to můžu udělat sama.

Předáváš své zkušenosti dál?

Ano. Tímto se dostáváme k našemu spolku SILOU HLASU, z. s. Své zkušenosti předávám dál s mým kolegou Lukášem Srbou, se kterým jsme spolek založili. Lukáš je sice zcela zdravý, takže naštěstí hlasové technologie nepotřebuje používat ke svému životu. Ale bez něj bych tuto činnost nemohla, ale spíše především nechtěla dělat. Jsme neskutečně sehraná dvojice. Myslím si, že jak jsme oba pohodoví a je s námi legrace, tak je to i vidět na našem fungování.

A jak fungujete?

Realizujeme bezplatný kurz ovládání počítače hlasem pro osoby s poškozením jemné motoriky horních končetin. Za klienty jezdíme přímo k nim domů nebo do místa, na kterém se domluvíme.

Jak řešíte finanční stránku?

Víme, že by si klienti kurz nemohli z finančních důvodů dovolit, i když to má pro mnohé často existenční význam. Finance na kurzy sháníme od sponzorů, kteří jsou rádi, že pomohou konkrétním lidem a díky fotkám z výuky na našich sociálních sítích mohou vidět konkrétní příběhy klientů. Pokud mají klienti chuť a umožňuje jim to jejich zdravotní stav, tak jsme schopni jim pomoci sehnat i zaměstnání.

Děláme všechno pro to, aby se o nás vědělo a mohli jsme pomáhat dalším lidem k lepšímu a jednoduššímu způsobu života.

Hlas je pro tebe tím nejdůležitějším prostředkem. Musíš o své hlasivky pečovat více, než je běžné?

O hlasivky bych měla asi extrémně pečovat. Když mám jednou do roka výpadek hlasivek, jsem opravdu vyřízená. Vždy, když něco potřebuji udělat, tak si o to musím říct a pokud nemůžu mluvit, tak to je problém. Vlastně mi činí problém i telefonování. Naštěstí mi hlasivky dobře slouží i bez speciální péče, za což jim jsem moc vděčná a doufám, že jsem to tímto nezakřikla.

Autor: Jan Forbelský

Metodika Ergoprogress

„Inovativní návod, jak provozovat efektivní integrační sociální podnik segmentu osob se zdravotním postižením."