Společně s Nikčou jsme se nějak prokousaly základkou, projely pěti lety na střední. Tam už to bylo lepší, uzpůsobené, ale jako puberťačky jsme se nějakým výmolům nevyhnuly.
I přes divokou celosvětovou situaci jsme v minulém kalendářním roce zvládly maturitu. Výsledky netřeba sdělovat. A přišla nová kapitola s názvem Vejška. No… jelikož ta věc virusácká neustupovala, i na nové škole jsme všichni měli distanční výuku. Teď už vám s klidem mohu říct, že jsme celý prvák všichni strávili před obrazovkou noťasu. Mělo to svoje nevýhody i výhody. Nebudu je tu nicméně vypisovat a plýtvat materiálem na blog.
Abych upřesnila jisté věci. Já i Nikča jsme ve stejném studijním programu Mediální studia a máme stejnou diagnózu – dětskou mozkovou obrnu. Proto je v titulku slovo „demoverze“, což vlastně znamená neúplnou verzi. Chápete ten vtip? Tohle by se dalo označit za výčet důvodů, proč se dvě holky, které si spousta lidí plete, rozhodly založit blog. Osud nás z malého lázeňského města, kde jsme měly komfort (tehdy jsme to ještě nedokázaly náležitě ocenit), hodil do velkoměsta, kde si všechno musíme zařídit samy. A tak přišly Holky na tahu na Prahu, blog, kam vypisujeme svoje zážitky a pocity. Od neschopnosti si uvařit jídlo, přes bydlení, po zkouškový období. Proto bychom vás rády pozvaly ke čtení a zároveň ke sledování našeho Instagramu. Doporučujeme zařadit menší rychlost, abyste si to pořádně vychutnali.
