Záměr právně zakotvit pravidla pro sociální podnikání je starý více, jak 10 let. Důvody pro přijetí zákona, který by upravil pravidla pro sociální podnikání, jsou v podstatě dvojího druhu. Prvním okruhem důvodů je snaha jasně vymezit pojem sociálního podniku a tím vymezit také okruh subjektů, které bude stát považovat za podnikatele, kteří přistupují k podnikání s větším sociálním akcentem a tím do podnikání přináší obecně prospěšný prvek. Takovým subjektům by pak měl stát vytvářet podmínky pro rozvoj a případně by je měl i finančně podpořit. Otázky spojené s podporou sociálního podnikání jsou pak dalším důvodem, proč uvažovat o právní regulaci této oblasti.
První návrhy zákona, který by měl upravovat sociální podnikání, vznikaly krátce po té, co Česká republika začala přijímat obecné definice spojené se sociálním podnikáním vytvořené v rámci struktur Evropské unie. Hlavním důvodem pro přijetí zákona o sociálním podnikání mělo být vyjasnění pojmu sociální podnik. Tím by došlo ke sjednocení tohoto pojmu, a to zejména za účelem vymezení okruhu příjemců státní podpory pro sociální podniky. Postupně se k tomuto důvodu přidala oblast vymezení podpory pro sociální podnikání, jako takové. Politická reprezentace, ale ani zástupci sociálních podniků se nemohli shodnout na podobě a rozsahu připravovaného zákona. Několik let se o nové normě pouze akademicky diskutovalo.
V roce 2017, jak již bylo řečeno, došlo konečně k přijetí věcného záměru zákona o sociálním podnikání. Věcný záměr počítal s tím, že bude navržen zákon, který bude obsahovat definici sociálního podniku. V návrhu bylo počítáno s rozdělením sociálních podniků na „sociální podniky“ a „integrační sociální podniky“. Odlišným znakem mělo být to, že zaměřením integračního sociálního podniku je práce s určitou znevýhodněnou skupinou lidí na trhu práce. V definici se počítalo s tím, že integrační sociální podnik bude muset zaměstnávat 30 % lidí z cílové skupiny. V této souvislosti návrh počítal také s definicí znevýhodněných osob na trhu práce. Mělo jít o osoby se zdravotním postižením a pak další okruhy osob – například vězně, absolventy středních a vysokých škol, osoby na rodičovské dovolené atp. Věcný záměr zákona dále upravoval poměrně složitý proces registrace sociálních podniků. Otázce podpory sociálního podnikání se návrh věnoval jen stručně, a to tak, že vyjmenovával druhy možné podpory a jejich poskytovatele. Vlastní úpravu podmínek podpory nechal na případné další právní úpravě. Přínosem tohoto návrhu byla jistě jasná definice sociálního podniku, integračního sociálního podniku a také definice okruhu znevýhodněných osob na trhu práce. Mezi hlavní problémy patřila ne- shoda na způsobu podpory sociálního podnikání a složité správní řízení spojené s registrací sociálního podniku. Návrh také ukázal na velký rozpor současné právní úpravy podle zákona o zaměstnanosti. Dnešní právní úprava totiž systematicky podporuje pouze zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Zákon o zaměstnanosti definuje chráněný trh práce a zaměstnavatele na tomto trhu v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Stávající definice v zákoně o zaměstnanosti nekorespondovala s definicí integračního sociálního podniku. Předkladatel se snažil tento rozpor vyřešit tak, že nutil zaměstnavatele na chráněném trhu práce podle zákona o zaměstnanosti, aby si vybrali, zda i nadále budou mít tento status nebo nově získají status integračního sociálního podniku. V druhém případě by pak tito zaměstnavatelé přišli o nárokovou podporu garantovanou zákonem o zaměstnanosti.
Výše uvedený věcný záměr zákona o sociálním podnikání nebyl sice dokonalým návrhem, ale znamenal důležitý posun ve vnímání sociálního podnikání. Vzhledem k tomu, že byl tento návrh přijat, až na konci volebního období, nebyl podle něj zpracován návrh paragrafovaného znění. Návrh vlastního zákona byl zpracován, až v roce 2019, kdy se dostal do meziresortního připomínkového řízení. Tento návrh bohužel redukuje obsah právní úpravy pouze na definici sociálního podniku a některé další definice. Návrh zákona se jmenuje pouze „zákon o sociálním podniku“. Výsledná podoba zákona po jeho připomínkování není dosud (k říjnu 2019) známa. Podle posledních vyjádření vlády by měl být návrh v roce 2019 postoupen do parlamentu a mohl by tak teoreticky začít platit v druhé polovině roku 2020. Jestli tomu tak bude a jaká bude jeho výsledná podoba, je otázkou.