Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Práce není jen pro peníze …

Možná někoho mohu popudit svým názorem, že práce není jen pro peníze, ale opravdu si za tím stojím. Samozřejmě každý z nás potřebuje prostředky k tomu, aby mohl žít, bez toho by to opravdu nešlo. Někdo již do práce chodí otrávený, někdo se zase těší, každý to máme nastavené jinak. Jednu věc však máme společnou, a tou je cíl, proč vůbec do práce chodíme. Potřebujeme zaopatřit sebe, svou rodinu, zařídit si vše potřebné, o tom není třeba vůbec vést dlouhosáhlé debaty. Kdo tvrdí, že do práce nechodí kvůli výdělku, tak lže.

Ilustrační foto
Ilustrační foto | freepik.com

Abych ale neházel všechny do jednoho pytle, vyskakuje mi 1 důležitá myšlenka. Jsou vlastně typy lidí, pro které nejsou finance na prvním místě, resp. se to alespoň domnívám. Pokud o tom někdo pochybujete, budu rád za vaše připomínky. Věřím tomu, že v určitém stádiu zdravotního stavu lidí chodí do práce hlavně kvůli činnosti, aby nebyli doma a měli kolem sebe lidi. Práce může být dobrým nástrojem pro začlenění do kolektivu, člověk přestane tolik myslet na své problémy a soustředí se jen na danou činnost.

Chápu každého, kdo se snaží nějakým způsobem se zaopatřit. O to více fandím lidem, kteří mají k tomu cíli nastaveny určité překážky, které pravidelně každý den musí překonávat. Těm patří palec nahoru. I když je na tom dotyčný špatně, jezdí na vozíku, má jiné problémy, obdivuji každého, kdo do toho jde s chutí.

Mám kamarády, u kterých opravdu obdivuji, jaký vedou život. Prvním krokem u spousty z nich bylo přestěhování do velkého města (zejména Praha), kde jsou pracovní možnosti daleko větší. Většina z prací uspěla a fungují, fungují sami, osamostatnili se a žijí svůj život. V tomto jim také moc fandím. Právě tito lidé by měli být motivací a „vzorem” pro ostatní.

Když má člověk vážné zdravotní problém, tak ano, pracuje buď z domova, pokud je to možné, příp. zaměstnání nemá. V tomto případě takovou situaci naprosto chápu a nedá se nic dělat. Je však 1 věc, kterou jsem za veškeré roky strávené mezi lidmi s handicapem nepochopil. Dopředu říkám, že nechci hanit jeho rozhodnutí, nechci nikoho shazovat, ani nikomu nic vyčítat. Jedná se pouze o můj názor, který si myslím, že není pouze můj jediný.

Když člověk do zaměstnání nemůže, jak jsem již zmiňoval, toto chápu. Nejhorší názor, který jsem však mohl slyšet, a popravdě řečeno i dodnes slýchám je: „Já mám invalidku, peníze mi stačí, do práce nepotřebuju!” Tak vždy, když slyším tuto větu, nevěřícně kývu hlavou. Nevěřím tomu, nesdílím názor dotyčného, nesouhlasím s tím, už o tom vlastně ani nechci diskutovat.

Jak někdo může vůbec říci takovou hloupost. Pokud dotyčnému zdravotní stav umožňuje pracovat, tak proč toho nevyužít. Nemusím přeci v práci sedět 8 hodin, můžu si domluvit zkrácený úvazek, pokud to lze, můžu příp. chodit jen některý pracovní den. No není to tak? Jak jsem již psal, práce není jen pro finance, je to také o kontaktu s lidmi, o změně stereotypu, zlepšení psychiky, zlepšení své životní situace. Ano, můžu mít pocit, že s penězi každý měsíc vyjdu a nepotřebuju pro to chodit do práce. Pokud to však možné je a mám tu možnost, proč bych toho nevyužil? Jakým na to máte v tomto ohledu názor? Souhlasíte?

Člověk nikdy dopředu nemůže vědět, kdy přijdou nečekané výdaje, něco se stane, budu potřebovat peníze … Chápu, že někdo nemá tu potřebu, ale nerozumím tomu. Už jen samotný kontakt s lidmi dokáže dělat zázraky. Nedovedu si představit, sedět měsíce doma, nemít práci a vymýšlet, v čem bude můj další stereotypní den jiný …. Všechny filmy jsem už viděl, novou PC hru mám dohranou, a co dál …. Znám i typy lidí, kteří to tak nastavené měli, udělali změnu a jsou šťastní, že ten krok pro to udělali.

Přál bych si, aby se každému podařilo najít práci, aby byl nezávislý. Do chvíle, kdy člověk studuje a je zaopatřen rodiči, tak si vůbec neuvědomuje, co všechno obnáší, pokud se osamostatní a snaží se žít sám. Během studia jsem si sám říkal, měsíční náklady budu mít pár tisíc, stále jsem si plánoval, že dokážu hodně ušetřit. Realita je však někde úplně jinde. Náklady jsem si ani nedokázal všechny spočítat. Jen elektřina, voda, topení … A to jsou ještě další a další položky, se kterými jsem tehdy nepočítal.

Přeji teď ještě jednou všem, aby je opustila myšlenka, kterou jsem již zmiňoval. Budu rád za každý komentář. O všem se dá komunikovat. Můžete mi sdělit svůj názor, své pocity, ale pevně věřím v to, že nezměníte můj názor.