Neratov je v posledních letech hodně navštěvovaným místem. Co k vám turisty tolik přitahuje?
Domnívám se, že je to právě ojedinělost a tak trochu zvláštnost. Pro mnohé je to bláznovství, které je od nich přijímáno s řekl bych pozitivním způsobem. Je to stejné, jako když navštívíte pěkné místo, chcete něco zažít, co vám uvnitř ve vašem nitru přinese pohodu. Lidé se často dozví o Neratovu z pořadu v televizi. V novinách si mohou pročíst články, kde lidé podávají svědectví o prožití něčeho příjemného, hezkého, chtějí se sem podívat. Tímto bych popsal rovinu návštěvníků Neratova.
Tou další jsou poutníci, pro které je Neratov jedním z dalších míst, kde působí milost Boží. Chtějí se na ni navázat, mohou se jí dotknout, mohou z ní čerpat pro svůj život něco, co je posune o kousek dál, posílí je v jejich rozhodnutích nebo jim odpoví na otázky, které si kladou a neznají na ně odpověď.
Církev získává majetek na restitucemi vrácených budovách. Chystáte v tomto ohledu nějaké projekty?
V Neratově byly pouze fundace, tedy odvody ze statků místních lidí, kteří zde pobývali, navíc jsou už odsunuty, nic z toho neexistuje. Co se týká Neratova, tak se nerestituovalo vůbec nic. Z ostatních farností to byly Bartošovice a Orlické Záhoří, navíc se jednalo pouze o kousky lesů, luk a polí, které jsou rozesety po okolí. Rozhodně nás z restitucí nemohlo nic oživit. Pokud se nám vše dobře podaří, mohly by nám právě tyto pozemky posloužit jako určitá část prostoru, na kterém může vzniknout aktivita pro naše klienty. Toto je pro naše klienty velmi potřebné, potřebujeme pracovat v režimu sociálního podnikání.
Naši lidé si na práci mohou sáhnout, konkrétně si ji vyzkoušet, nejedná se o pouhé hraní a napodobování činností. Ve chvíli, kdy se dostanou do určitého mentálního věku, začínají věci lépe vnímat, být platní v nějakém společenství. To je pro ně navíc velmi důležité. Vědí, že musí chodit do práce, za tu dostanou nějakou mzdu a poté si za ni zaplatit, co si chtějí koupit sami pro sebe. Tato činnost by nám mohla posloužit navíc jako výuka. Není to jen o faktu, že vlastníme pár luk, kde jsou zvířátka, nějaká činnost v lese a možnost nasbírat si klacky na táborák (smích). V rámci svého posunu pro sebe mohou udělat mnoho práce.
Jaký máte názor na aktuální vývoj, na zdaňování náhrad z vrácených restitucí?
Takové věci se v normální společnosti nedělají. Je to manipulování s lidmi, manipulování s dějinami. Když vezmeme některé z těch důvodů, které se s tím spojují, tak je to tristní v tom, že se lidé sníží k takovému historickému analfabetismu. Začínají být hrdí na něco, za co by se měli stydět. Ty dějiny tady máme, ale je potřeba se k nim dostávat a kriticky je hodnotit.
„Věříme, že spolupráce je přínosem pro celou naši společnost.“
Vaši partneři mají poměrně zvučná jména, např. Česká spořitelna, jak se vám daří je získávat?
To je jedna z činností mých spolupracovníků, tedy kolegů, kteří pracují na správním středisku sdružení. To je záležitost našeho manažera Tondy Nekvindy, který pracuje se světem byznysu. Byznys dělají také lidé, proto je naše téma může oslovit. V tomto ohledu je velmi důležité umět s nimi hovořit jejich jazykem. Vědět a znát, kdy, co, jak udělat a mít na ně prostor. Naše středisko spojené s PR oddělením musí připravit podklady a oslovit správné lidi a pozvat je. Doposud všichni, kteří k nám přišli, tak pochopili, že v Neratově to není natažená ruka a sliby, že budeme něco dělat. V Neratově je to především o faktu, že se stále něco děje. Děláme s tím, že pokud je nám někdo ochotný pomoci, jsme rádi a dáme mu prostor, aby se mohl i on účastnit. Věříme, že spolupráce je přínosem pro celou naši společnost.
„Můj Bůh je ten, který neustále tvoří.“
Jaký je váš duchovní pohled na byznys a neziskovost?
Mým pohledem, můj Bůh je ten, který neustále tvoří. Jestliže Bůh stvořil člověka k obrazu svému, každý z nás by měl vytvářet nějaké hodnoty. Jelikož můj Bůh je ten, který vše, co vytvořil, dal člověku, aby s tím mohl pracovat, souvisí to s tím. Co tím chci říci? Vše, co vytvoříme, by mělo být pro někoho, nikoli pro nás samotné. Neměli bychom být tím, že pouze spotřebováváme a od ostatních vysáváme. Měl bych být především tím, kdo je schopen nějakým způsobem vytvořit něco, co pomůže i ostatním k naplnění života, ke smyslu.
Co se tedy týká byznysu, rozhodně sem patří. Druhou stránkou věci je, jak bude s výsledkem naloženo. Jakou zvolíme formu, jaký způsob? Buď ze mě bude kapitalista vydřiduch nebo to bude socialistické podnikání? Tyto dvě roviny se potkávají, je to tragédie, v tomto okamžiku je načase říct dost!
Sociální podnikání musí dělat lidé, kteří jsou odborníci, mají to v sobě, a to jak na straně jedné, tak i na straně druhé. Jedna rovina je byznys, druhou rovinou jsou sociální věci. Vše musí fungovat jako rodina, mám-li býti konkrétní. Musí být otec i matka, musí se mít rádi. Velikost člověka, alespoň z biblického hlediska je naprosto jasná. V očích božích není ten, který ovládne co nejvíce lidí, ale ten, kdo dá co nejvíce lidem život, a aby jej měli dosti. Je to ten, kdo jim pomůže, aby mohli žít.
„Díky charitě jsem měl možnost navštívit velmi exotická místa a poznat zajímavé lidi.“
Dočetl jsem se, že hodně cestujete po světě. Co je cílem vašich cest?
Když jsem ještě pracoval v charitě, všechny cesty byly spojené s určitými projekty, které jsme realizovali. Buď se jednalo o zahraniční partnery, kteří s námi nějaký projekt realizovali pomohli nám u nás, zejména Německo, Francie, Polsko či Rakousko nebo to byly státy, ve kterých můžeme naopak pomáhat my. Díky humanitární pomoci jsme pomáhali například migrantům v Jugoslávii. Po čase jsme se dostali i do exotických zemí jako je Indie, kde jsme začali realizovat adopci na dálku. Z tohoto se staly úžasné projekty, ve kterých pokračujeme dodnes nejen v rámci charity, ale založili jsme vlastní spolek Pomoc 21.
Některé záležitosti si charita, ve které jsem působil, nemohla vzít, jak se tak říká, na triko jako celek, díky našemu spolku to však bylo možné. Nemůžeme dělat vše, proto jsme se podíleli na určitých dílčích projektech té pomoci. Ať už se jednalo o adopci na dálku, výstavbu domků pro chudé a následně vytváření malých projektů na zaměstnávání lidí, činnosti týkající se zdravotní péče, výstavbu studny či internátu pro děti, kteří jsou zdaleka a jsou podporování v rámci projektu Adopce na dálku, tak aby mohli školu dokončit.
Velkými projekty byla rozhodně výstavba školy a kostela, kterou si v jedné vesnici přáli. Charita nestaví kostely, proto jsme založili právě občanské sdružení Pomoc 21, se kterou byly tyto velké projekty spojeny.
V pětipatrové budově školy se v současnosti učí na 550 dětí, je to něco úžasného. Moc rádi se do těchto končin i po letech vracíme zpátky. Navštívil jsem také Honduras, kde jsme zase misijní stanici pomáhali s některými sociálním projekty, které tam chtěli realizovat.
Díky charitě jsem měl možnost navštívit velmi exotická místa, poznat zajímavé lidi a poznat místní svět z pohledu uvnitř. Opět nemůžete tyto hodnoty spatřit pouhým okem. Musíte se přímo dotknout místního života, který místní lidé žijí, je to opět o něčem jiném a člověka to velmi obohatí.
„To nejkrásnější v Neratově nelze spatřit pouhým okem.“
Co byste nám ještě mohl na Neratov prozradit, popřípadě, co byste si pro Neratov přál?
Význam slova prozradit vnímám trochu negativně. Domnívám se, že to nejkrásnější v Neratově nelze spatřit pouhým okem, to je skryté uvnitř. Nikdo z nás není superman. Největší neratovský zázrak spočívá v činnosti obyčejných lidí, často také lidí s velmi pohnutým životem. Tito lidé si v životě zažili mnoho problémů. Když se však u nás vše poskládalo dohromady a jeden pomohl druhému, už jen v samotné existenci a fungování, byli schopni vytvořit něco hezkého. Na první pohled to nemusí být vždy vidět. Někdo si může myslet, že se v Neratově sešla parta, kterou dotují nějací milionáři či svatí, ale opak je pravdou. Ve svém životě vnímám fakt, že Hospodin dokáže pracovat i s tupým nářadím, jeho všemohoucnost je veliká. Myslím si, že je důležité, aby lidé věděli, že Neratov není pouze o faráři a kostelu, život v Neratově dělají právě lidé, to je na tom úžasné. Navíc, jedni z nejkrásnějších, kteří opravdu otevírají srdce, jsou děti v naší škole v Bartošovicích. Tím mám na mysli speciální školu. Dále také moji ministranti, což jsou kluci s Downovým syndromem, dělají tu mši svatou nádhernou právě tím, že tam jsou přítomni se svými maňásky. Přináší nám radost, to je veliká síla a tu bych přál všem lidem, aby ji mohli navnímat, jelikož z ní proudí obrovská energie.
