Společenská odpovědnost z pohledu obchodního nástroje integračního sociálního podniku je efektivním nástrojem, jak nastavovat obchodní spolupráci s korporátními partnery a přivádět do sociálního podniku nové příležitosti. Pro správné a efektivní fungování tohoto obchodního nástroje je potřeba pochopit podstatu problematiky a očekávání partnera v rámci projektu společenské odpovědnosti.
CSR není z pohledu poskytovatele (korporátního partnera), náhodným a chaotickým způsobem charity, jak je tento proces často vnímán, ale jde o nástroj často marketingové komunikace, která má ovlivnit vnímání spotřebitele produktů poskytovatele. Jde o zlepšení společenského vnímání poskytovatele a jeho produktů. Velmi často je tématem eliminace negativních dopadů poskytovatele na společnost. Z těchto cílů a očekávání většinou vychází téma společenské odpovědnosti.
Obchodní management sociálního podniku musí být schopen, pokud chce uspět v CSR komunikaci, splňovat několik parametrů a pravidel.
1. Pravidlo: Pochopit, kde vzniká CSR.
Společenská odpovědnost je závazek podnikatelského subjektu (potenciálního korporátního partnera), že část svého zisku věnuje na společensky prospěšné aktivity. Obvyklá procentuální výše je 1-4 % čistého zisku, což zejména u velkých korporátních společností dělá velmi velký objem zdrojů. A o tyto zdroje se může sociální podnik v první fázi spolupráce ucházet, obvykle formou předložení projektu.
2. Pravidlo: Nalézt princip CSR.
Poskytovatel CSR zdrojů (potenciální korporátní partner) většinou neposkytuje zdroje volně, ale snaží se podpory tematicky a byznysově zaměřit. CSR tedy z hlediska podpory prodeje patří do marketingové komunikace. Téma není náhodné a cílem je ovlivnění cílové skupiny poskytovatele. Velcí poskytovatelé si potom i v kvalitě zpracování jednotlivého CSR tématu konkurují. Jednoznačně nejefektivnějším způsobem poskytování CSR podpory je proaktivní podpora příjemce v rámci tématu a odklon od charitativních neurčitých podpor a darů. Tedy něco ve smyslu: „Neposkytovat ryby, ale poskytovat rybářské pruty a učit rybařit.“
3. Pravidlo: Najít korespondující téma představy poskytovatele.
Poskytovatel se snaží prezentovat vynaložené prostředky v rámci CSR projektů a zároveň i podpořené subjekty a projekty. Místem, kde se tyto informace kumulují, je výroční zpráva společenské odpovědnosti, kterou poskytovatel vydává. V této zprávě lze zpravidla i vyhledat vyhlašovaná témata a grantové projekty na následující období.
4. Pravidlo: Mít strategii a cíl obchodníka SP v rámci CSR komunikace.
V rámci strategie je jednoznačně prvním parametrem propojit se tematicky s poskytovatelem. Pokud poskytovatel realizuje téma např. ochrany životního prostředí, má malý význam se pokoušet stavět spolupráci na téma např. osob se zdravotním postižením, poskytovatel tomu nebude rozumět.
Po tematickém propojení je důležitá znalost výročních zpráv CSR komunikace, ze kterých je patrné, v jakém rozsahu se chce poskytovatel pohybovat. Následně se obchodník aktivním způsobem stává předkladatelem realizačního projektu, v tom je nezastupitelný. CSR management poskytovatele velmi často není připraven realizační projekty sestavovat.
Nejdůležitější kompetencí obchodníka sociálního podniku je schopnost dosáhnout svého cíle v rámci tohoto projektu. Cílem není jednorázová finanční podpora poskytovatele, ale získání dlouhodobé nejlépe obchodní spolupráce. Tedy SP nepotřebuje finanční zdroje, ale potřebuje práci a spolupráci. Problematika CSR by měla být tedy vstupní branou k dlouhodobé spolupráci mezi korporátem a sociálním podnikem.
Cílem je promyšlené propojení byznysu a společenské odpovědnost jedinečnými projekty, podpora vzniku nových pracovních míst k uplatnění osob se zdravotním znevýhodněním, zajímavé volnočasové aktivity a společensky odpovědné iniciativy zejména v regionu, ochrana životního prostředí a komunikace CSR aktivit v oblasti odpovědného a udržitelného podnikání směrem ke společnosti.